Avatar

…blog o tom, co mě zrovna napadne.

The Division Beta – moje dojmy

Už nějakou dobu jsem se zájmem sledoval vývoj hry The Division a protože vychází už v březnu, využil jsem možnost vyzkoušet si jí o uplynulém víkendu v jakémsi uzavřeném BETA testu (omezený počet klíčů).

Hra má v podstatě dvě části tzv. PvE (player versus environment), ve které hraje hráč sám nebo spolu se spoluhráči v příběhové linii hry proti počítači a pak část PvP (player vs player), ve které ve zvláštních částech mapy (tzv. Dark Zone) mohou hráči bojovat i proti sobě navzájem.

Hra se odehrává v postapokalyptickém New Yorku (konkrétně na Manhattanu) v blízké budoucnosti, kdy vypukne globální epidemie smrtícího viru (distrubuovaným na bankovnách) a během pár dnů zkolabuje infrastruktura města, je uzavřené do karantény, je vyhlášenné stanné právo, a v ulicích vládne strach, bezmoc a kriminalita.  Hráč jako agent vládní organizace The Division má za úkol pomoci nastolit ve městě pořádek.

Beta ukázala malou část začátku příběhu a ochutnávku PvP. Co se mi líbilo a co ne?

PvE část v betě byla sice krátká, ale z jedné ukázané mise a dalších dvou naznačených, nutných k odemčení základny, to příběhově není nic moc originálního. Potřebujeme zachránit toho, toho a toho a tím zprovozníme tři sekce základny.

Samotná hlavní mise na záchranu doktorky, budoucí vedoucí v Madison Square Garden mi sice přišla docela dobře nadesignovaná (hlavně hezké prostředí a možnost dostat se tam, kam se normálně v MSG nedostanete), na druhou stranu všechny ostatní vedlejší mise mi přišli jak přes kopírák. Zpravidla někam dojít, krátká přestřelka a je hotovo. Protože nečekám, že se v průběhu hry nějak extra budou měnit protivníci (kromě statistik), tak mám strach, že ty mise budou po čase vypadat pořád stejně, jen se bude mírně měnit prostředí. Nebo že by v pozdějších fázích hry proti hráči stáli hightech vybavením (jetpacky, exoskelety) vylepšení protivníci, kyborgové, roboti, tanky? Nemyslím si…

Pro koho hra bude zábavná, jsou hráči, které baví prolézat mapu a odhalovat, co všechno hra schovává, pro ně tam toho bude hodně.
Po grafické stránce je hra moc pěkná (PC, vyšší detaily), ale grafika pro mě není to nejdůležitější.

Největší rozpaky ve mě budí PvP část. Ta mi přijde v téhle verzi hodně nedotažená, a pokud v plné verzi toho bude víc, co dá PvP větší smysl, měli to v betě vývojáři aspoň naznačit, aby dojem z ní vylepšili.

Největší problém vidím v tom, že je tu jen jedna hratelná stana konfliktu, a tak se vlastně hráči proti sobě postaví jen na čas Rogue modem, což je situace, kdy jeden agent zaútočí na druhého.  Jenže proč vlastně začít střílet po jiném hráči? Jen kvůli lepšímu vybavení? Které on před chvíli získat v DarkZone v souboji s počítačem řízenými protivníky? To jsem stejně tak mohl pro to vybavení přece dojít sám, ne? Zkrátka, jít po jiném agentovi jen pro lepší vybavení, to je tak nereálná motivace, že mám problém se s tím ztotožnit. Něco jiného je v nějaké hře zaútočit na spojence, když vaší postavě hrozí smrt (žízní, hladem…), ale pro lepší brokovnici nebo pušku? Když sami jste vyzbrojení už dost dobře? Už po dříve zveřejněných ukázkách ze hry mě zajímalo, jak se s PvP částí vypořádají bez hratelné druhé strany konfliktu, a zatím mi přijde, že to moc fungovat nebude. Přitom to zasazení hry vyloženě vyzývá k tomu, aby byla jedna kampaň za agenty Division, a druhá kampaň za “podsvětí”. Pak by v PvP byl neustále střet zájmů a motivace bojovat proti živým protihráčům (a Rogue systém by klidně mohl zůstat taky).

Poslední problém je osobní. Jde o poměr důležitosti RPG (role playing game) a 3PS (3rd person shooter). Asi se to těžko hodnotí z prvních pár úrovní postavy, ale z bety mi přišlo, že je mnohem důležitější dovednost ve střílečce (3PS), než RPG statistiky. Zkrátka ten, kdo bude mít rychlou a přesnou ruku (myš) a bude trefovat citlivé části těla (hlavu) a zaměřovat i skrz pixelové díry v krytí protivníka, bude na tom  líp než člověk se zbraněmi s dvojnásobnými statistikami. Já jsem totiž nepozoroval žádný zásadní vliv atributu přesnosti zbraně (accuracy) na zásah. Možná na minutí, ale pokud zaměřovač při výstřelu nezčervená (nemáte v hledáčku protivníka), tak prostě netrefíte, ať má vaše zbraň jakékoliv statistiky přesnosti. Až se v end game (fáze hry po dohrání základního obsahu, kdy jsou hráči na nejvyšších povolených úrovních) srovná vybavení hráčů, tak zbyde už jen 3PS.

A když jsme u těch soubojů. Přijdou mi takové těžkopádné. Nejde skákat, skrčit se, plížit se, což jsou všechno věci, které by určitě nijak mechaniku hry neohrozili, naopak by zvýšili taktické možnosti a udělali hru akčnější. Čili ve chvíli, kdy už RPG nebude hrát roli (všichni budou na nejvyšším levelu), tak nevidím důvod, proč hrát právě The Division s tak omezenými možnostmi, oproti jiným střílečkám, které umožňují mnohem větší svobodu.

Vypadá to, že si hru koupím až po vydání, podle toho, jak bude ta finální verze opravdu vypadat (délka příběhové linky a variace protivníků v pozdějších fázích v PvE, skutečná podoba PvP – rozdělení agentů do nějakých soupeřících frakcí apod.). Aktuálně to ale vypadá, že vývojaři budou mít do vydání co dělat s tím, aby vychytali chyby, které beta verze ukázala. Některé jsou docela zásadní pro PvP část, kdy se ukázalo, že hráči mohou manipulovat s některými statistikami offline a hra je bez kontroly přebírá. Dá se tak zařidít třeba nekončené střelivo či lékarničky. Ale to je ještě nic ve srovnání s chybou (nebo zaměrnou úpravou hry), kdy je hráč pro soupeře neviditelný, ale jeho zásahy jsou reálné. Taková chyba dělá PvP část prakticky nehratelnou. No, Massive Entertainment, mají ještě na čem pracovat, má-li hra za měsíc opravdu vyjít.

Politika – služba lidem nebo vláda nad lidmi?

Současná migrační krize ukazuje pravou tvář politického zřízení v Evropě. Mysleli jste si, že politici jsou něco jako naši zaměstnanci, kteří za nás a v našem zájmu spravují věci věřejné? Mělo by to tak být, ale není. Prakticky jsou v dnešním systému na celé volební období našimi vládci, kteří prosazují své zájmy bez ohledu na mandát. Za plivanec do tváře demokracie považuji výroky, které už z úst politiků a lidí veřejně činných zaznívají. Z československých luhů a hájů v poslední době třeba od Magdy Vašáryové nebo od Tomáše Halíka

Demokracie je o většinové vůli a pokud ta většina nerozhoduje v rozporu se základní listinou svobod, má právo se rozhodovat i sobecky a případně i nesprávně. Možné následky svých chyb si pak ponese sama, ale ke svobodě zodpovědnost patří. Veřejně vypustit z úst, že politici by měli jít proti vůli většiny občanů své země, to je podle mě útok na samotné základy demokratické společnosti.

V případě rozhodování o závažných tématech by měl politik udělat následující věci a nic jiného:

1) Odpovědět si na otázku: Vím, co chce většina občanů mé země?
Pokud to konkrétní téma a jeho řešení vládní strany komunikovaly ve volbách, a výrazně se nezměnily okolnosti problému, pak mají mandát v souladu s předvolebními názory konat a nechť konají. Pokud ale daný problém nebyl tématem předvolebních kampaní či se změnily okolnosti, měl by si politik od občanů vyžádat mandát jednat. Tím správným nástrojem je samozřejmě referendum.

2) Pokud v referendu lidé rozhodnou o postupu, se kterým politik vnitřně nesouhlasí, má dvě možnosti. Tou první je, zachovat se jako politik – profesionál, sloužící občanům své země a podle rozhodnutí občanů jednat. Druhá možnost je odstoupit.

To, co se v současné době děje ve vrcholných patrech evropské politiky, je prakticky uchopení moci do rukou hrstky politických elit. Totální absence sebereflexe, ignorování nespokojených občanů a silové protlačování svého osobního názoru na řešení problému.

Je velice nešťastné, že v současné migrační krizi se Evropa řídí osobními názory německé kancléřky v téměř důchodovém věku, bezdětné a kompromitované odposlechy americké tajné služby. Víc než kdy jindy, by měli o takto závažné otázce, která může změnit Evropu pro další generace, rozhodnout lidi. Ale referend se politici bojí jako čert kříže, pak by si totiž lidé vládli sami a to oni nepřipustí. V ohrožení by rázem byly socio-ekonomické experimenty jako Spojené státy Evropské nebo EURO, které občané Evropy sponzorují, aniž si to drtivá většina z nich uvědomuje.

Co mi vadí na migrační krizi

Asi bych na tohle téma mohl napsat hodně textu, ale škoda času. Kdo realitu nevidí teď, sebevíc článků mu oči neotevře. To zřejmě (a bohužel) až události, které přijdou. Tak alespoň krátce…

Za prvé. Neřešení příčin, jen následků. To mě opravdu zvedá ze židle. Představte si, že já jako programátor bych měl chybu v programu, která by na konci nějakého procesu generovala špatné výsledky. A já bych každý takový výsledek ručně opravoval a opravoval a opravoval… Namísto toho, abych našel tu chybu, opravil ji a špatných výsledků se nadobro zbavil. Rozumnější varianta, že? A stejně by měla uvažovat politická reprezentace, a nejen uvažovat, ale hlavně konat. Čím rychlejší řešení příčiny, tím méně následků.

Za druhé. Vývoj posledních let a měsíců ve mě umocňuje přesvědčení, že zřízení, ve kterém žijeme už nejde nazývat pravou demokracií – vládou lidu. Podle mě jsme se vrátili opět k vládě šlechty, prosazující své zájmy a své názory na úkor “podanných”. Když poslouchám a čtu výroky politiků západního světa, EU zvlášť, připadá mi, že jim už to, jak se chovají, přijde úplně normální.Úplně zapomněli, že oni jsou jen našimi zaměstnanci, které jsme vybrali, aby v našem zájmu spravovali náš společný majetek. Že nejsou našimi nadřízenými, kterým jsme předali na jedno volební období moc nad našimi životy. V parlamentních volbách se volí témata, názory a plány politických stran, které by pak strany měli prosazovat. Ale co když se najednou objeví téma, jehož řešení nám strany před volbami neprezentovaly? A tudíž téma k jeho řešení voliči nedali mandát? Jakým právem si politici dovolují prosazovat řešení postavené na osobním názoru? Proč se neptají nás občanů? Proč se bojí vypsat referenda v otázkách, které lidi opravdu trápí? Proč blokují či omezují zákony, které by umožnili lidem iniciovat referenda bez ohledu na parlament? Proč poslanci nesmyslně argumentují tím, že voliči jsou idioti a v přímé demokracii by si odhlasovali kdejakou blblost, ale přitom v parlamentu sedí díky hlasům těch samých, podle nich, idiotů? Proč i přes obecně známé a jednoznačné výsledky veřejného mínění naší vůli neprosazují? Ba dokonce jednají v naprostém rozporu? Ilegální imigranti, přijetí EURA, ztráta národní suverenity alias Lisabonská smlouva, házení peněz do černé díry jménem Řecko apod. Politici nerozhodují o svých penězích, svých životech, své budoucnosti, ale o našich penězích, našich životech a naší budoucnosti. Myslíte, že by politik ze svého poslal Řecku peníze, které se nikdy nevrátí? Myslíte, že by si polik za sousedy nastěhoval muslimskou rodinu z Afriky? Ne, oni žijí ve svém světě, a jsou neskuteční pokrytci. Z cizího se to politikům pomáhá náramně, ovšem pokud ta většina, které ty prostředky patří, chce něco jiného, jde o obyčejnou zpronevěru a krádež.

Znovu opakuji, poslanci a senátoři jsou našimi zaměstnanci a žijeme ve zřízení, kde platí názor většiny, ať už s tím ta menšina souhlasí nebo ne. Pokud toto nejsou politici schopni respektovat, nemají v politice co dělat. Rád bych viděl světlo na konci tunelu a napsal, že je potřeba počkat na konec téhle generace politiků a bude líp… ale spíš to vypadá, že nová, zdravá a rozumná generace evropských politků ani nestihne nastoupit, protože do čela států začnou pronikat neevropané a do dvou, tři generací už budou nám Evropanům vládnout.

Za třetí. Žádná vize. Vlastně to souvisí s prvním bodem. Řešení následků místo příčin je nekonečný proces. Nabízí sice často řešení rychlejší, ale zpravidla ne konečné. A tak se k aktuálnímu tématu nabízejí otázky. Co s těmi imigranty dál? Kdo jim dá práci? Kdo je donutí pracovat? Kdo, co a jak udělá s těmi, kteří nedostanou azyl a nebudou se chtít vrátit? To všechno jsou otázky, kterým se ti, kteří chtějí řešit jen následky, nemůžou vyhýbat a měli by na ně mít odpovědi. I kdyby byly špatné a hloupé. Nevím jak vy, ale já na většinu těch otázek z příslušných míst neslyšel žádné odpovědi.

Za čtvrté. Azyl. Azyl je povolení k dočasnému pobývání na území státu. Nicméně při dostatečně dlouhém přechodném pobytu v zemi, lze získat občanství. A proto je na místě se ptát, zda budou zěmě EU teď maximálně usilovat o to, aby země, ze kterých uprchlíci utíkají, byli co nejdříve bezpečné a azylanti se do nich mohli vrátit. Nebo o tom jen budou roky tlachat a jednat, aby k míru hned tak nedošlo a azylanti získali evropská občanství a čelní představitelé EU se mohli ukájet nad realizací nefunkční myšlenky multikulturní Evropy?

Když konkurence zaváhá, využijeme příležitosti…

Možná už je to týden, co začala být nedostupná stránka kitco.cz, kam bylo hodně lidí zvyklých chodit sledovat grafy cen komodit. A já si řekl, proč už vlastně dávno nemáme grafy u nás na Zlaťák.cz nebo na InvestičníZlato.cz, když to samé umíme udělat taky a možná i lépe. Je čas to napravit a využít příležitosti. Zkusit naučit lidi chodit na grafy cen komodit k nám.

A tak po pár dnech jsou na světě (výhoda být jako majitel programátorem :)) Troufám si říct, že máme v tuhle chvíli skvělé grafy cen zlata a stříbra od současnosti až 10 let zpět ve všech třech měnách, které české investory zajímají nejvíce – Kč, EUR a USD. Máme jak interaktivní grafy cen zlata a stříbra, kde lze zjišťovat ceny najetím myši na graf, tak i obrázkové grafy, které si kdokoliv může vložit na svůj web či blog. Kromě toho ale máme i speciální srovnávací grafy, kde lze sledovat, jak se mění cena zlata či stříbra ve všech třech měnách zároveň. V tuhle chvíli jsou tedy grafy veřejně přístupné a uvidíme, jaké budou ohlasy. V případě potřeby je budeme vylepšovat, protože Zlaťák.cz, krom toho, že má průměrně nejnižší marže na českém trhu bez kompromisu v kvalitě služeb, má být také technologicky nejpokročilejším obchodem s drahými kovy. Možná už je – s minutovou aktualizací cen, automaticky fungující úhradou záloh, se spotovými cenami platnými téměř po celou dobu, kdy jsou otevřené světové komoditní burzy. Grafy jsou další dílek skládačky “perfektního” obchodu / “perfektní služby”.

Ukázka obrázkových grafů:

Světlá varianta:

Graf vývoje ceny - Zlato v Kč/g Posledních 24 hodin

Tmavá varianta:

Graf vývoje ceny - Zlato v Kč/g Posledních 24 hodin

Povinná volební účast

To je téma, které se v souvislosti s opětovnou nízkou účastí voličů objevuje aktuálně v médiích. Podle mě volební zákon vyžaduje změnu, ale úplně jinou. Za prvé zavést kvórum přinejmenším pro volby do senátu a volby do Europarlamentu. Jakmile by volený uchazeč nebyl volen dostatečným počtem oprávněných voličů, jeho křeslo by zůstalo neobsazené. Tím by se do šesti let zřejmě Senát zrušil, když by celý zůstal prázdný, což je věc, po které už občané dlouho volají a která by si minimálně zasloužila referendum. Když může být kvórum překážkou pro závaznost výsledků referend, tak by mělo být překážkou i pro ostatní volby. Dopad, jaký může mít výsledek referenda prohlasovaný malým počtem voličů je stejný jako dopad rozhodnutí politiků zvolených malým počtem voličů.
Druhá změna, jak dosáhnout vyšší volební účasti, by mohla být nikoliv zákonná povinnost volit, ale odměna za účast ve volbách formou např. slevy na dani z příjmů. Klidně současnou slevu na poplatníka rozdělit na půl s tím, že na půlku mají nárok všichni, na tu druhou jen ti, kteří volí. Tímhle by se navíc k účasti motivovala zejména ta část nevolících občanů, která do společné kasičky přispívá. Na ty, kteří jen berou, a žádnou slevu na dani na poplatníka nevyužívají, by tahle motivace efekt neměla. A pokud jde o mě, tak ti, kdo dlouhodobě víc od státu berou než dávají, by volební právo ani mít nemuseli.

InvestičníZlato.cz – můj nový projekt

Podařilo se mi před několika měsíci koupit doménu investicnizlato.cz a včera jsme konečně spustili BETA verzi webu, která příštím týdnem plynule přejde v ostrou verzi. Což o to, všechno už funguje, ale pár dnů na odladění posledních detailů pod statusem “BETA” se hodí :)

O co jde? O investiční zlato samozřejmě :) Nicméně v první fázi se web bude soustředit na specifický produkt, takzvané spoření do zlata. Já to spojení nemám moc rád, ale bohužel už se tak vžilo, že aby naši zákazníci pochopili, že jim nabízíme alternativu k něčemu, co už znají, nemám na výběr a musím ho používat také. Nákup zlata je totiž spíš pojištěním než spořením. Největší nárůst ceny přijde ve chvíli, kdy devalvují papírové peníze nebo vlády zavedou daň z majetku, to bude tou pojistnou událostí, která zvedne cenu a zisk na prodeji zlata bude pojistným plněním. Ale kdyby nás náhodou přecejen čekala už jen samá prosperita a cena zlata nerostla či rovnou klesela, tak držitelé zlata si tolik stěžovat nebudou, protože to bude znamenat, že bude malá nezaměstnanost, stabilní životní úroveň a jejich další investiční aktiva budou vzkvétat. Je to jako s úrazovou pojistkou,  také si při jejím uzavírání nepřejeme úraz. A také, když nenastane pojistné plnění, máme o zaplacené platby pojistného méně. Se zlatem v budoucnosti bez krizí zase prodáme za méně než jsme nakoupili. Ale upřímně, že by nás čekala budoucnost bez krizí, válek a trvale udržitelný hospodářský růst v současném socialisticky orientovaném západním světě? Nevsadil bych si na to…

Ale to odbočuji :) Takže spustili jsme nový web, dva roky po spuštění Zlaťák.cz. Trendy jsou zase trochu jinde, takže opět jsem si mohl vyzkoušet vytvoření webu po svém a jinak než doposud. Design je kompletně moje práce, a protože ve fotobankách nebyly ilustrační fotky, jaké bych si představoval, tak vlastnoručně focené jsou i zátiší se zlatem, penězi a mlýnkem na maso, které můžete vidět na úvodní stránce a na stránce výkupu zlata. No, uvidíme, jak to celé nakonec bude fungovat. Každopádně sebelepší web je k ničemu, když prezentuje špatný produkt. Nebojte, to není náš případ, jak popíšu níže…

Obecně je spoření do zlata (což ve skutečnosti není nic jiného než nákup zlata na splátky s postupnou fixací cen) jednou z nejdražších forem nákupu zlata. A není to jen kvůli nutné vyšší administrativě a nákladům na uskladňování zlata, ale hlavně proto, že okolo tohoto produktu staví hodně firem na trhu pyramidové obchodní modely (MLM), takže zlato je dražší zejména o provize pro obchodníky a hlavně pro firmu (vrchol pyramidy). My sice u spoření, narozdíl od jednorázových nákupů, nějaký prostor pro provize za doporučení také máme, ale multilevel rozhodně budovat nebudeme. Spoření jsme nestavěli tak, aby bylo co nejlepší pro nás, ale tak, jak si myslíme, že by mělo vypadat, aby bylo fér a zajímavé pro obě strany obchodu – zákazníka i obchodníka. Hlavní rysy našeho spoření do zlata jsou tyto: nemáme žádné cílové částky, které by klienta zavazovali u nás spořit X let. Stejně hlavní smysl cílových částek je v tom, že se z nich počítá vstupní poplatek (ze kterého jdou provize prodejci), který zákazník uhradí dřív než nakoupí jakékoliv zlato. Brrr… vstupní poplatek u našeho spoření vůbec není. U našeho spoření je jeden jediný parametr – premium, což je procentuelní navýšení ceny zlata oproti tzv. London fixu – denní ceně zlata, veřejně vyhlašované nadnárodní asociací největších obchodníků s drahými kovy s názvem LMBA. Takto vypočtenou cenou se přepočítávají splátky na nakoupené investiční zlato. Pro pohodlí naše i našich zákazníků pak máme rovnou v ceně i dopravu cenným psaním České pošty. Každý spořící plán je navíc nastaven tak, aby při doporučené měsíční úložce nejpozději do roka došlo k nákupu slitku, protože fyzické zlato má mít člověk fyzicky u sebe, jedině tak ho má v bezpečí a zcela pod kontrolou. Suma sumárum, máme super produkt, pro který máme alternativu v jednorázových nákupech zlata s nejnižší marží – zatím na Zlaťák.cz, ale počítáme s tím, že časem i jednorázové nákupy integrujeme pod nový web.

Už Zlaťák.cz se i bez klíčových slov v doméně po dvou letech propracoval na první stránky ve vyhledávačích (google, seznam) a vybudoval si pozici na trhu, ale s touhle novou doménou máme ty nejvyšší cíle – být internetovou českou jedničkou. Budiž tento článek časovou značkou, kdy tento závod započal…:)

Milník: 100.000,- Kč pasivně z AdSense

Před pár dny jsem se ve svém Google AdSense účtu přehoupl přes milník 100.000,- Kč z reklam na svých vedlejších webech. Je to výdělek zhruba za 5 let, ale s výrazně rostoucí tendencí, kdy 66% z celku vydělaly poslední dva roky a posledních 12 měsíců dokonce 39%.  Reklama běží sice na asi 8 doménách, ale prakticky ty příjmy generují jen dva hlavní weby a jeden menší. Zajímavé je, že dřív jsem webům přecijen občas věnoval pár hodin, čas od času něco předělal, upravil, ale paradoxně nejvíc vydělávají až teď, když je nechávám žít vlastním životem. Zkrátka, historie webu je stále hodně důležitým kritériem pro vyhledávače.

Dnešní Ukrajina aneb jak je důležitá přímá demokracie

Nechci v tomto příspěvku hodnotit, kdo je v aktuálně probíhajícím konfliktu na Ukrajině v právu a kdo ne, ani se zabývat tím, kdo tahá v pozadí za nitky. Ale pravdou je to, že eskalace protestů nezanedbatelné části obyvatel kterékoliv země až v krvavý konflikt je smutnou vizitkou dnešní vyspělé společnosti, která si hraje na takzvanou demokracii. Dokud totiž budou státy (politici) půjčovat svým občanům moc jen jednou za 4-5 let na okamžik, kdy hodí lístek do volební urny, vždy budou vznikat takovéto konflikty.

Jak jinak se bez přímé demokracie může občan bránit proti rozhodnutím politiků v rámci dlouhého volebního období? S parlamentní většinou si můžete v “demokratických” zemích (nemyslím tím výjímky, kde přímá demokracie zavedena je) a na potlačení jiných názorů můžete využít i státní ozbrojené složky, naprosto legálně.

V mezivolebním období se často prosazují věci, o kterých strany před volbami schválně mlčí, aby neztratily hlasy a volební sliby jsou od toho, aby se porušovaly. Argument, že to pak viníkům spočítají voliči u dalších voleb, v praxi bohužel neplatí, ale hlavně, následky špatných rozhodnutí už se často nedají ani napravit. Co má občan z toho, že se politik nebo strana příště nedostane do parlamentu, když na dlouhá léta nebo desítky let zatížil jeho peněženku nesmysly typu podpory solárních elektráren, přimíchávání řepky do nafty nebo neprůhledným a zbytečně vysokým vypořádáním s církvemi…

Pokud by na Ukrajině měli přímou demokracii, žádný konflikt by vůbec nebyl. Demonstranti by jednoduše sesbírali podpisy, vypsalo by se referendum o nových parlamentních/prezidentských volbách, případně o (ne)vstupu do EU nebo rovnou přímo o rozdělení země na západ/východ a vše by se vyřešilo mírovou cestou. Vzpomeňte si na tento ukrajinský projev občanské frustrace z nemožnosti bránit se ve volebním období rozhodnutím politiků, až nám budou naši politici vysvětlovat, proč přímou demokracii nepotřebujeme, že za nás o nás umí rozhodovat lépe než my sami. Samozřejmě, u nás o tak zásadní témata jako na Ukrajině hned tak asi nepůjde, ale umím si bohužel velmi dobře představit, jak nám bude přímá demokracie chybět, až se třeba bude umořovat státní dluh daní z majetku nebo přijímat EURO v nevýhodném kurzu…

Velké aplikace a postupy mizernější než malé startupy.

O čem mluvím. O tom, že velké webové služby, kde čekáte vysokou úroveň vnitřních procesů a perfektně zvládnuté uživatelské procesy, dost často nemile překvapí. Aktuálně si užívám s Aukrem…

Zaregistroval jsem tam profil pro Zlaťáka, abychom zkusili prodávat investiční mince i jiným kanálem (jen mince, investiční zlato ve formě slitků se vzhledem k provizím Aukra ani se ziskem prodávat nedá). Má chyba, že jsem nečetl podrobně celou Smlouvu (obdoba podmínek užití) a jako uživatelské jméno jsem dal “zlatak_cz”, což jsem vzhledem k názvu společnosti považoval za transparentní pro případné zákazníky. Nelíbí se mi příliš to, že jako zákazník zjistíte údaje prodávajícího až ve chvíli, kdy aukci vyhrajete (na jaře jsem koupil jednu minci od podvodníka, který měl sice kladná hodnocení, ale vědět jeho nacionále předem, v aukci bych asi ani nesoutěžil (nic proti polákům). Ale zpět ke mně.

První věc, co mě nemile překvapila byly chyby v registračním formuláři. Na kontrolní otázky typu “příjmení matky za svobodna” pro nastavení nového hesla jsem alergický. K čemu je kontrolní informaci údaj, který si kdokoliv, kdo se mi bude chtít nabourat do účtu (a bude natolik schopný, že se dostane k přístupu na můj e-mail), může docela snadno zjistit ??? Ale když u téhle položky je napsáno, že pokud ji nevyplním, nebudu si moci nastavit jednoduše nové heslo, a já ji tedy nevyplním a systém na mě zakřičí, že se nemůžu zaregistrovat, protože jsem nevyplnil povinnou položku, tak potom WTF! Vyzkoušel někdo z Aukra někdy ten formulář?

Ale OK, jedeme tedy dál. Vyplnil jsem tam tedy do příjmení matky náhodný dlouhý řetězec, zaregistroval jsem se a na e-mailu potvrdil autorizační odkaz. Chci se tedy přihlásit a nic – špatné uživatelské jméno či heslo. Že by mi program na správu hesel špatně uložil přístup? Tak si holt nastavím heslo nové. Formulář pro nastavení hesla, zadám kontrolní údaj, PSČ a v emailu mám odkaz na formulář, kde si mám nastavit nové heslo. Tak tam chci dát to, které uložil správce hesel a Aukro mi píše – zadáváte současně platné heslo, musíte zadat jiné. Aha, takže heslo je správně… jen vám to, milé Aukro, nefunguje.

Musím tedy někomu z Aukra napsat, že mám problém. Na nové homepage Aukra vidím vpravo ikonku “Napište nám“, rozkliknu a rozvine se text “když se něco pokazí na.nahlasit.chybu@aukro.cz”. E-mail bohužel není napsán moc kontrastním písmem a tak mozek čte jako logický název schránky “nahlasit.chybu@aukro.cz” (kdo proboha vymyslel název schránky na.nahlasit.chybu@aukro.cz” ?!) takže se mi e-mail vrací jako nedoručený (co tahle když už vymýšlíte takhle přiblbý název schránky se zamyslet nad tím, jak by ho mohli uživatelé splést a nasměrovat na ni aliasy, nebo u tahle velkého portálu mít doménový koš, a zprávy do něj doručené nějakým zaměstnancem zákaznické podpory nasměrovat podle obsahu správným směrem?)

Poslal jsem tedy požadavek přes Kontaktní formulář a když jsem dostal odpověď, po zásahu Aukra už přihlášení funguje. Hurá. Vyplnil jsem tedy další údaje o firmě a zažádal o ověření dopisem (z hlediska UX naprosto schovaný volba – musel jsem rozkliknout nápovědu, kde to mám vůbec najít. Jako uživatelsky přívětivé si představuji to, že když chci přes Aukro prodávat, tak tam uvidím pouze velké tlačítko  “Zaslat ověřovací dopis” a do té chvíle ať mě systém nepouští do žádných modulů, které s prodáváním souvisí – jako je třeba na jaký účet mi mají posílat peníze za prodané předměty…)

No a následující den mi přišel e-mail, že můj účet byl zablokován z důvodu porušení podmínek, konkrétně uživatelské jméno připomíná název domény. A proč mě dop****le necháte s takovým uživatelským jménem odeslat registrační formulář? Slyšeli vaší programátoři o regulárním výrazu? Proč ty tvary, které v podmínkách zakazujete (XXX_cz, XXX_com atd.), nezakážete rovnou v registračním formuláři? Jasně, že třeba nepokryjete všechny varianty, které se podobají názvu webu, ale alespoň ty, které ve “Smlouvě” vyjmenováváte byste mohli!

Ale stalo se, mám nevyhovující login, a tak odpovídám, že to nebyl úmysl a nemám problém s tím, ať mi uživatelské jméno změní třeba na “zlatak” nebo na “zlatak_cz_sro” (pokud už by to z jejich pohledu bylo v pořádku). Odpovědí mi je to, že přejmenovávat není z technických důvodů možné, ale že pokud chci použít stejný e-mail, tak si mohu nechat starý účet zrušit. Takže mazat účty jde, ale přejmenovat uživatelské jméno ne? To je tak složitá feature, že ji nikdo do systému nezavedl? To je asi jako kdyby v eshopu zákazník udělal malý překlep v adrese a poprosil vás emailem, aby jste to opravili, a vy jste mu odpověděli, ať si vyplní celou novou objednávku.

A ještě k samotnému pravidlu, že loginy nesmí připomínat webové stránky. Jasně, uživatel by se mohl podívat na domovský web prodejce a nakoupit třeba levněji rovnou tam. Jenže součástí některých nabídek na Aukru jsou stejně nacionále prodejce byť tam není uvedene adresa webu. Ale je tam třeba e-mail a z něj web taky zjistíte snadno, anebo v našem případě stačí i název společnosti Zlaťák.cz s.r.o. a taky, budete-li chtít, si odvodíte adresu webu. Takže tímhle omezením uživatelského jména se toho prakticky pro Aukro stejně moc nemění.

Abych to zrekapituloval, mají samozřejmě právo mít pravidla jakákoliv a pokud u nich chci provávat, nezbývá mi než je akceptovat, ale těch chyb a složitostí v řešení banálních problémů mě u takhle rozšířené a používané služby vážně překvapují. Jak je vidět, velký tým a rozpočet na IT projektu kvalitní UX a technické řešení nezaručí.

Propadlý hlas? Ani náhodou!

Od voleb jsem neměl čas sepsat článek, a nakonec jsem narazil na tenhle, který mi mluví z duše. Ušetřil mi i práci, je tam přepočet nákladu na kampaň na získané hlasy, který jsem chtěl také do svého článku spočítat. Naprosto souhlasím i s odstavcem, ve kterém se píše, že i kdyby voliči Svobodných dali hlas nějakému “menšímu zlu” nedopadly by volby ani o chlup lépe.

Svobodní se sice nedostali do parlamentu, ale kromě příspěvku za hlasy je díky volebnímu výsledku už při příštích volbách nebudou moci média tak snadno přehlížet. Po ANO a Úsvitu, které se účastnili prvních voleb, mají nejvyšší nárůst preferencí Svobodní a Piráti. To všechno jsou pozitivní informace do dalších let a voleb.

Nevolit menší zlo mi také přineslo dlouho nepoznané pocity při přijímání průběžných i konečných výsledků voleb. Klid a svoboda… opravdu mi bylo docela jedno, jak volby dopadnou, a to jen díky tomu, že jsem měl čisté svědomí, že jsem svůj hlas dal tomu, komu jsem chtěl.  Doporučuju

Pokračovat Next page

September 2016
M T W T F S S
« Feb    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930