Looky

Tak jsem se asi po měsíci vydal do kina a volba padla na film režiséra Tomáše Vorla - Gympl. O film jsem se předtím nijak zvlášť nezajímal, ale to málo, které ke mně proniklo z médii bylo spíše pozitivního rázu. Ovšem PR je dnes mocná čarodějka a tak jsem neměl ani kladná ani záporná očekávání, do sálu jsem vstupoval naprosto nezaujatě.

V průběhu filmu se ovšem můj názor začal velice rázně formovat. Nechci ani příliš psát o tématice filmu, kterou je zejména dnešní život na gymnáziu, vztah středoškoláků a jejich rodičů a také sprejování grafiti. Mnohé z toho, co film ukazuje (bohužel) současní náctiletí opravdu prožívají. Co mi ale vadilo od začátku do konce, byl způsob podání, vyznění filmu a herecké výkony.

Ve filmu máme možnost vidět celou řádku provařených českých herců, kteří zde ale nepředvádí nic, co bychom od nich už X-krát neviděli. Eva Holubová hraje ředitelku gymnázia - nevyrovnanou ženu středních let, která si své neúspěchy v zaměstnání příliš bere, tedy její naprosto typická role. Svým jednoduchým humorem, založeným na ignoranci, přisprostlých výrazech a koneckonců i laciných pitoreskních grimasách, se nás snaží bavit i Jan Kraus, v roli bohatého podnikatele a otce studenta Michala (Jiří Mádl) . Milan Šteindler v roli fyzikáře jako by si právě odskočil z pořadu MaxiClever. Ostatní postavy starší generace jsou navíc téměř bez vyjímky vykresleny jako karikatury, což je v kombinaci s přehráváním výrazu (například v podání Jiřího Schmitzera, Tomáše Hanáka) dělá opravdu nepříjemně sledovatelnými. Učitelé jsou tu vesměs prezentováni jako životní zoufalci - nejvíc asi postava profesora dějepisu a výtvarky (Tomáš Matonoha), který se sice se svými studenty snaží být kamarád (tykání, účast na sprejování), ale evidentně není schopen být pro studenty vzorem ani autoritou (alkoholové party se studenty v jeho bytě) , a který si de facto po celý film ani není schopen v hlavě srovnat svůj vztah ke studentce Kláře, která se ho snaží svést, ani razantněji odbýt ředitelku, která se snaží o totéž. Svým způsobem je stejný jako studenti, bez vlastního názoru a směru. Jedině snad Zuzana Bydžovská v roli matky hlavního hrdiny Petra (Tomáš Vorel mladší) působí jakžtakž přirozeně.

Dostáváme se ke studentům. Tomáš Vorel mladší v roli sprejera Petra je ještě to lepší, co lze ve filmu vidět. Introvertního a rebelujícího sprejera hraje flegmaticky a docela uvěřitelně. Ovšem stejně jako u dalších postav, i u této absolutně chybí jakýkoliv vývoj. Od začátku do konce stejně nesmyslně stojí proti všem autoritám (škola, matka, policie), na jeho chování nemá vliv ani zatčení a odsouzení k veřejně prospěšným pracem, slib matce a nakonec ani vyhození ze školy. Jedinou motivací postavy je dle jejích vlastních slov “že jí to baví”, což je na hlavní postavu filmu opravdu slabé vysvětlení. Do role jeho spolužáka Michala byl obsazen Jiří Mádl, i ten podal poměrně uvěřitelný výkon, ale na to jsem u něj už zvyklý a považuji ho za talentovaného herce, který zahraje leccos. Přesný opak bych ale mohl říct o herečce hrající Petrovu přítelkyni Pavlu (Martina Procházková). Přitom to je jedna ze nejzajímavějších postav - dívka, která trpí slovním ponižováním ze strany despotického otce (Tomáš Hanák). Herecký výraz slečny Procházkové je ale tak umělý, že mi to opravdu hodně vadilo a nevěřil jsem jí jedinou repliku. Žádná sláva nebyl ani výkon Lenky Juroškové v roli studentky Kláry. Asi při výběru hrálo roli, že byla děvčata ochotna ukázat ve filmu své vnady, jinak si jejich obsazení moc nedokážu vysvětlit. Další postava, která mě totálně iritovala byl “zhulenec”. Individuum, na kterém má být směšná jeho “ubohost na první pohled”, případně hlášky v marihuanovém opojení mi přijde tak laciná, jak jen toto slovo lze vnímat.

Pokud bych měl hodnotit film jako celek, tak hlavním nedostatkem je pro mě nulové sdělení alias myšlenka alias pointa. A dokonce tu není ani žádné rozuzlení, jaké jsou postavy v první minutě filmu, takové skončí i se závěrečnými titulky. Pokud by byl film vydán jako dokument (čemuž ale neodpovídá přehnané vykreslení postav) asi by to nevadilo, ale tohle si říká celovečerní film, a tedy alespoň něco z toho, co jsem jmenoval, by měl mít.

Další, co mi hodně vadilo, je jednostranný pohled na věc z očí studentů. Perspektiva v níž jsou oni ti správní a vše okolo nich špatné, v níž jsou oni nedotknutelní a mohou si k okolí dovolit cokoliv. Ano, asi takto dnes mláděž uvažuje, ale jaké poselství měl film snímaný z tohoto pohledu přinést? Vždyť on tyhle “lidské nuly” ukázal jako hrdiny. Člověk, který má věkový či myšlenkový odstup to sice pozná, ale cílové publikum, tedy sama mládež, si film dost dobře může vyložit jako ódu na správnost svého jednání.

Hodnocení závěrem. Ano, ve filmu bylo několik míst, kde jsem se zasmál, ale většinu jsem spíš kroutil hlavou, co všechno je možné natočit a vydávat za dobrý film. Opravdu vůbec neshazuji obsahovou stránku filmu, která je hlavním tématem v internetových diskuzích k filmu. Naopak jsem přesvědčen o reálností mnohého, ve filmu ukázaného. Jsem sice z gymplu pryč už sedm let, ale mám i teď možnost sledovat, jak to na školách chodí a jak vypadá a projevuje se dnešní mládež. Ale tak jako tak, téma není to, co dělá film dobrým nebo špatným. Co (alespoň u mě) rozhoduje, je uchopení tématu, které je tu přiliš jednostranné a plytké, herecké výkony, které jsou zde až na vyjímky špatné nebo nezajímavé a celková myšlenka filmu (vyznění, pointa), která v Gymplu jednoduše není vůbec žádná.

Docela mě zajímá, jaké názory budou mít na film lidé v mém okolí. Rád se s nimi na toto téma v budoucnu pobavím.