Looky

V předchozím příspěvku o odpovídání na obchodní korespondenci jsem se okrajově dotkl otázky ceny služeb. Nevím, jak je to jinde, ale v ČR mi přijde, že se na cenu hledí jako na hlavní ukazatel. Jestli je to nějaké dědictví socialismu nemohu posoudit, protože jsem v něm sice vyrůstal, ale v té době jsem měl určitě hlavu plnou jiných věcí, než myšlenek na finance, a na to, kde ušetřit. Možná je to dědictví z dob ještě vzdálenějších.

Pochopitelně, snižovat náklady je cílem každého podnikatele, s tím souhlasím. Kámen úrazu je ale v tom, že spousta podnikatelů nehledí na náklady jako celek (současné a ty budoucí, tj. údržba projektu, rozšiřování), ale pouze na prvotní investici. Ve snaze ušetřit, pak volí řešení, které se časem náležitě prodraží a ne zřídka i překoná cenu, za kterou bylo možné pořídit lepší řešení hned na počátku.

Málokterý internetový projekt nebo web lze navrhnout a postavit tak, že na něj dalších několik let nebude třeba sáhnout. Často se ukáže, že zájem o nějakou jeho část byl na začátku podceněn a je třeba ji v daném směru zdokonalit nebo rozšířit. Nebo i obohatit o nějakou novou technologii, kterou původní dodávající firma nemusí umět, nebo umí, ale ne tak dobře, jak by zákazník potřeboval. Problém je na světě. Zkusíte se obrátit na firmu, která danou věc umí, jenže jak moc je pro ní lukrativní pracovat jen na dílčí části projektu? Pokud by dodávala službu v rámci projektu na klíč, byla by jistě díky “množstevní slevě” schopna nabídnout nižší cenu než za dílčí úkon. Tedy: cena projektu na klíč je vždy menší nebo rovna součtu cen jednotlivých podúkolů. To ale hovoříme o tom lepším případu, kdy je možné na stávající projekt snadno navázat.

Podstatnou překážkou bývá licence. Pochopitelně ne každý webový projekt je podepřen smlouvou, která licenční podmínky ošetřuje. V takovém případě ale zřejmě zákon chrání autora, který vždy musí dát svolení k úpravám své práce.

Dokonce i pokud smlouva existuje, pak zpravidla licenci vymezuje znovu a chrání projekt proti změnám třetích stran. Přeci jen jde o jedničky a nuly, které lze tak snadno rozmnožit a “ukrást” pro další použití. Málokdo si uvědomuje, že neplatí plnou cenu vývoje dodaného systému, ale že společnou část (jádro) jen spolufinancuje s dalšími, kteří ji využívají. A tedy, že za danou cenu může program využívat k určeným účelům, ale zároveň že mu program nemůže bezmezně patřit.

Vžijte se do role původního dodavatele, má důvod povolit úpravy, když zákazník přechází ke konkurenci?

Velkým problémem je i následná nejasná situace ohledně zodpovědnosti za správnost programu. Jak rozsoudit situaci, kdy každý z dodavatelů hází vinu za chybu na toho druhého? Zkrátka participace více dodavatelů na jednom projektu je (minimálně v oblasti vývoje webových aplikací) velmi problematická. Jediné úkony, které tolik nekolidují, a je možné je poptat u různých dodavatelů, jsou grafická část projektu (grafická podoba webu = webdesign), programátorská část projektu a obsahová část projektu (texty pro web = copywriting). Ovšem i jejich vliv se v některých kritériích úspěšnosti stránek protíná. Třeba taková návštěvnost stránek. Může za malou návštěvnost špatný kód, nebo grafická podoba webu, která nezaujme a lidé se nevrací, a nebo na webu návštěvníci nenajdou požadované informace nebo jen informace nepoutavě napsané? Kdo rozsoudí, kde a kdo udělal chybu?

Abych pouze neteoretizoval, uvedu aktuální příklad, kdy se s problémem dodání dílčí služby do běžících projektů setkávám. Jde o dnes tolik populární optimalizaci pro vyhledávače. Obrací se na mě majitelé stránek (a dost často stránek poměrně nových) s tím, že by chtěli být výš ve vyhledávačích (kdo by něchtěl?:)), jak na to a taky co za to? Já se následně podívám, jak si daný web stojí ve vyhledávačích, prohlídnu jej a sepíšu hlavní nedostatky (oblasti vhodné ke zlepšení, chcete-li, zní to optimističtěji) atd. a… dostanu se k již zmíněným problémům, že úpravy nemohu provést bez povolení autora (u systémů na míru) nebo že úpravy sice mohu provést, ale při nejbližší aktualizaci redakčního systému budou přepsány aktuálními soubory (open source řešení). Jediná služba, kterou mohu bez problémů nabídnout je pak registrace do katalogů, pokud daný web nebyl masově registrován někdy v minulosti.

Abych to nějak shrnul, při zadání projektu myslete i do budoucna a zajímejte se o celkovou investici, nejen o počáteční. Nehleďte jen na finanční stránku věci, zajímejte se o to, jaké má dodavatel zkušenosti s podobnými projekty. Nechte si poradit / zpracovat nezávaznou kalkulaci od více firem (ale jen tolik, abyste všem na nabídku odpověděli) nebo zadejte veřejnou poptávku na některém ze specializovaných serverů. Poté případně zpřesněte poptávku o služby, které Vám byly doporučeny, a nechte si spočítat cenu upřesněné poptávky. Pokud dodavatel není schopen realizovat všechno co vyžadujete, ruce pryč, je pravděpodobné, že v budoucnu se objeví další služby, které budete chtít a nebudete od něj moci získat. Vyberte takového partnera, který s Vámi jedná slušně a na rovinu, umí se přizpůsobit vašim časovým požadavkům, ale zároveň takového, který dobře zná svou cenu. Cenu, za kterou odvede odpovídající kvalitní práci, promítne do projektu své know-how a zkušenosti, a výsledek vezme za věc profesní cti. Není nic horšího než si nechat levně vytvořit webový projekt a po čase zjistit, že za takových cenových podmínek je pro dodavatele tak nezajímavý, že každý jiný projekt pro něj bude mít vyšší prioritu. V takovém případě přijdete o rychlý servis, na každou úpravu si řádně počkáte a s velkou pravděpodobností budete nakonec hledat dodavatele jiného.

Na závěr jedno moudro z úst pana Baťi, které se k článku velmi hodí: “Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci!”. Myslete na to, ať už se budete rozhodovat nad pořízením čehokoliv.