Looky

Tento miniseriál slouží k utřídění si myšlenek, a subjektivnímu zhodnocení prvního ročníku akce IPO48, která se v Praze konala od 11. do 13. února 2011.

Před startem…

Začnu od začátku. Na akci mě upozornil brácha a hned mě zaujala, ideální příležitost pro rozjetí nápadu, do kterých vím, že asi nenajdu čas se pustit, prověřil jsem, že mám v daném termínu volno a podal přihlášku. Musím říct, že model akce “podejte přihlášku, my si účastníky vybereme” má něco do sebe, dává akci (a účastníkům) punc jisté vyjímečnosti, i když dost možná je ten pocit jen falešný (nebo znáte někoho, kdo se hlásil a nebyl vybrán?) Co už trochu vázlo bylo poskytování bližších a přesných informací o detailech akce, více níže…. Naopak velice sympaticky působilo rozhraní pro účastníky, kde jsem více než týden předem mohl prezentoval svůj startup dalším účastníkům a naopak se přihlásil k “následování” těch zajímavějších z ostatních nápadů.

Pitch…

Do informačního e-mailu, i na web, dali organizátoři návod pro 90 sekundovou prezentaci nápadu. Té jsem pokusil držet, byť jsem připravenou řeč ještě přizpůsobil nastolenému trendu a omezil vlastní představení a požadavek na spolupracovníky na totální minimum. Bohužel mi časové vytížení nedovolilo si pitch připravit dopředu (nechával jsem si na to celý pátek, jenže ze čtvrtka na pátek jsem musel pracovat přes noc až do 5hod a hned zase od 9, abych stihl odevzdat projekt klientovi před IPO a mohl si vůbec vzít na víkend od práce “volno”). Na místě jsem si napsal osnovu a párkrát si jí přeříkal (ale bez měření času - chyba!).

Musím ale říct, že byly dva důvody, proč jsem úvodní pitch zase až tak moc neřešil - za prvé jsem věděl, že přes 40 lidí se už s mojí ideou seznámilo v rozhraní pro účastníky a za druhé to, že jsem z webu akce pochopil, že v nejhorším můžu projekt realizovat i v jednočlenném týmu - pokud se podaří stihnout do konce vytyčený cíl (demo apod.). Na to jsem si docela věřil, protože oproti práci v týmu, bych mohl pracovat se svým frameworkem a používat dílčí části svých dřívějších projektů. Databázový model i uživatelské rozhraní jsem měl také rozmyšlené, a potřebnou konfrontaci názorů bych měl v mentorech.

So not all the ideas will make the grade?

We do not force this process – there is no set limit on the amount of startups that can be worked on throughout the weekend. However, we ask that you ensure that you have enough team members to reach your goal by the end of the weekend.

Ovšem realita na místě byla jiná - projekt musel mít alespoň tři členy, aby mohl pokračovat dál. Co mě dále zamrzelo bylo, že v informacích od pořadatelů nebyla zmíněná možnost pitch doprovodit obrazovou prezentací. Stačil bych pár slidů připravit i kdyby to dali vědět na místě, ale dříve než těsně před prezentacemi “tak, a teď sem nahrajte prezentace a první pitch začíná…”. Přesto si myslím, že myšlenku projektu jsem podal srozumitelně - no, už samotný název toho říká dost - a že jsem stihl i uvést i tři různé modelové benefity pro uživatele, které jsem ovšem musel projet hodně rychle (bohužel projekt je to na bližší přiblížení složitější než “mapa záchodů pro mobilní telefony”, apod.). Ale to, že jsem to nemohl doprovodit prezentací mě fakt mrzelo dost, protože jsem hned věděl, jak bych jí pojal…

Po odprezentování všech nápadů následoval čas pro formování týmů. To probíhalo tak, že každý autor nápadu nalepil papír velikosti flipchartu s názvem svého projektu a hledaných pozicích na nějaký svislý povrch v prostorách akce (CEVRO institut, úplně bych ho zapomněl zmínit) a čekal na odezvu. Jenže při daném počtu účastníků a nápadů (cca 100 ku 50) se stalo to, že autoři nápadů se (logicky) nikam nehlásili a čekali. Někteří akčnější se snažili různými způsoby zaujmout  a dát nahlas znovu vědět koho hledají. Výhodu měly projekty, které přijely již s předem domluvenou spoluprací alespoň dvou lidí. Já po chvíli této patové situace začal obcházet ostatní projekty a přemýšlel, který by mě skutečně zaujal a to nejen krátkodobě během IPO, ale kterému bych byl ochoten se věnovat třeba i dlouhodobě, nebo který alespoň řeší nějaký můj reálný problém nebo potřebu a jehož uživatelem bych mohl být. Přišel jsem na to, že ať se na to koukám tak či onak, skutečně mě nezaujal žádný…

Při obcházení jsem také byl několika konkurenty osloven (jeden projekt jsem si vytyčil za zadní vrátka) a taky během hovoru přišla řeč na můj projekt - odezva byla docela pozitivní ve smyslu aplikace, ale zřejmě to z pitche vyznělo jako moc velký projekt, zvlášť na víkendovou akci (v té době ještě asi v mnoha účastnících převládalo přesvědčení, že jde o soutěž v programování, kdo dokáže za 48 hodin naprogramovat lepší aplikaci). Pomalu jsem začal propadat trudomyslnosti - zda to v takovém případě radši nezabalit a víkend něvěnovat dohnání spankového dluhu, pracovním restům, nebo doma pracovat na svém startupu. Nakonec jsem si ale připomněl, proč jsem na akci šel, něco se přiučit, získat jiné pohledy na rozjíždění byznysu, zkusit si práci v týmu, pracovat ve více lidech na nějakém nápadu…

To už uplynul čas pro formování týmů a organizátoři začli jeden po druhém vyhodnocovat - postupuje dál / končí. A protože při tom postupovali od kraje, kde visel můj “papír”, přišel jsem rychle o šanci složit tým z uchazečů nepostupujících projektů. Takhle nakonec rozsoudili všechny projekty, a já zůstal snad jediný nezařazený… načež přiběhli dva kluci z jednoho projektu, že byli tři, ale že nemůžou najít toho třetího, že asi šel k jinýmu projektu a jestli se nepřidám k nim… tak co už, kývl jsem na to. Projekt s názvem Boat rentals a mělo jít o globální platformu pro půjčování lodí.

Pokračování příště…