Uživatel - laik - si totiž většinou neumí ověřit, zda číslo sedí či nikoliv. Pochopitelně zjistit počet zobrazení stránky na cizím webu možné není, ale při nějakých údajných 500 zobrazeních profilu by se dalo předpokládat, že nějaký ten návštěvník přijde i na váš web, zvlášť pokud na strohém katalogovém profilu právě kromě odkazu na váš web moc dalších informací nenajde. A zdroje návštěvnosti už zjistit jde ze statistiky návštěvnosti. Ale když z těch návštěvníků vašeho profilu na příslušném katalogu jste na svých stránkách ve skutečnosti přívítali 0 (slovy nula) kusů, tak v těch číslech asi něco nesedí.

Tyhle polopodvodné katalogy bez přidané hodnoty, které typicky zkopírují databázi firem z jiného již existujícího katalogu, a osloví všechny firmy s nabídkou na přednostní výpis, mi zkrátka vadí. Sice se na nabídku chytne jen zlomek oslovených, ale při velikosti databáze to nemalý (v porovnání s hodnotou prezentace na katalogu) peníz stejně vydělá. Kazí to pověst těm katalogům, které opravdu návštěvníky - dokonce rovnou nějakou cílovou skupinu - přinášet umí.

S problematikou “klonových” katalogů mám zkušenosti i prostřednictvím svých zákazníků, kteří také každou chvíli nějakou podobnou nabídku dostanou a opravdu o ní uvažují natolik, že mi jí přeposílají nebo volají o konzultaci, namísto okamžitého přesunutí e-mailu do koše (kam taková nabídka patří).

Mělo jít o doménu, která by se stala majetkem firmy a se kterou by firma napevno do budoucna spojila své jméno - tedy nikoliv o investici do domény, kterou bych chtěl se ziskem za pár let prodat. Uvažoval jsem tedy tak, že náklad mohu rozpusit v poměrně dlouhém časovém horizontu předpokládané existence firmy - klidně za 15, 20 nebo 25 let… to se teď těžko představuje, ale má motivace je založit firmu, která mi za těch pár desítek let bude zajišťovat pasivní příjem minimálně na stáří - rentu, “důchod”…

Musel jsem si ale položit otázku: budou vůbec domény v budoucnu důležité tak jako dnes? Například už dnes vyhledávače hledají cesty jako rozpoznat kvalitní weby (byť na z hlediska SEO “horších” doménach), od těch, které jen těží z klíčových slov v doméně, čímž se snižuje význam domény jako takové. To ale není zrovna můj případ, doména, o které je řeč má potenciál jako “brand” - značka, je krátká, snadno zapamatovatelná atd. ale pro SEO žádnou extra výhodu neskýtá.

Z čeho mám strach je oslabení významu domény vlivem sociálních sítí typu Facebook (dále jen FB). Ten stále víc přesvědčuje o tom, že není jen “supernovou”, která se rozsvítí a po čase zhasne, ale že jde o zcela novou internetovou platformu. Dovedu si představit, že časem bude na FB tolik lidí a firem, že vyhledávání firem nebude probíhat na dnešních vyhledávačích, ale v integrovaném vyhledávači FB. Časem budou jistě i mnohem širší možnosti firemních prezentací na FB, možná časem bude možný vlastní vzhled prezentace apod. V takové době už doména už bude důležitost domény minimální, bude stačit na vizitkách (a všude jinde) propagovat adresu FB stránky firmy ve tvaru facebook.com/moje-firma

Možná, že vidím budoucnost domén (resp. důležitost domén v budoucnu) až moc pesimisticky, ale Internet se vyvíjí natolik rychle, že zatímco si lze představit, že firma tu v reálném světě bude v nějaké podobě i za 30 i víc let, nejde si vůbec představit a odhadnout, kam v té době pokročí technologie, komunikace, Internet…

Jak to vidíte vy?

…což je jistě v některých ohledech pravda, ale v jiných to platí zase naopak (takových mě napadá mnohem víc, ale pro určitý typ zákazníků nebývají tolik důležité). Co je ale opravdu velká výhoda freelancera oproti firmě (u webových projektů malého až středního rozsahu)? To, že zákazník od začátku ví, kdo je osoba, která bude projekt realizovat (navrhovat, programovat), ví, že uváděné reference jsou výsledkem práce právě té samé osoby, které svěří svůj projekt.

U firem to nebývá zrovna průhledné - v referencích je logicky vždy jen výběr toho nejlepšího a zákazník vlastně vůbec neví, jestli jeho projekt bude dělat nejlepší zaměstnanec-specialista, kterého firma má, s hlubokými znalostmi, kopou zkušeností - hlavní strůjce nejpovedenějších referencí - nebo třeba nějaký student-nováček v oboru. Většinou se rozdíl bohužel pozná až když je pozdě a objeví se nějaká chyba - jako v úvodu zmíněném případu… a když se navíc jedná o tak sledované téma, jako je politika, mrzí taková chyba dvojnásob - rčení  “negativní reklama, také reklama” totiž u odborných služeb moc neplatí.

Pochopitelně chápu, že cílem firem je generovat a maximalizovat zisk, čehož se musí dosahovat i využitím levnější pracovní síly (s logicky menšími zkušenostmi a kvalifikací) na některé méně důležité nebo snazší projekty, či části projektů. Od podzimu snad budu také v pozici, kdy takto budu muset uvažovat, protože chystám přerod z “one-man” show na malé webové studio, ale alespoň ze začátku bych chtěl jít trochu jinou cestou - chci dál za úrovní kvality služeb a odvedené prace stoprocentně stát a ručit vlastním jménem, proto u všech projektů (nebude-li to dopředu domluveno s klientem jinak) budu působit jako hlavní programátor, supervisor či jak to nazvat, s přímým zapojením se, dohledem či kontrolou nad každým krokem projektu od návrhu přes programování až po testování. Myslím, že taková filozofie je pro mě v tuto chvíli ta jediná správná, přirozená a nejvíc férová ke stávajícím, i novým, klientům…

Nabízí se tedy varianta snížit hranici pro vstup do parlamentu pod 5%. Jenže kdyby se parlament takto zpřístupnil většímu množství stran, byl by problém sestavit rozumnou (pevnou) koalici - v praxi totiž malé strany “vydírají” své koaliční partnery a jejich vliv v parlamentu (včetně například počtu míst ve vládě) hrubě neodpovídá počtu získaných hlasů ve volbách.

Včera mě napadlo (je mi jasné, že nejsem první, koho to napadlo:)) jedno řešení, které řeší jak problém “propadnutí” hlasu straně, která nepřekročí 5%, tak to, že malé strany dostanou i při nižším volebním výsledku možnost “podílet se” na vládě, aniž by oslabovali pevnost koalice.

Řešení:
Hranice pro kvalifikaci do parlamentu by zůstala stejná = 5%, ale teoreticky by mohla i vyšší.
Strana, která by získala více než například 1% hlasů, ale méně než 5%, by po volbách svůj mandát předala ve prospěch některé z parlamentních stran.

Výhody:
- Voliči by se nemuseli bát volit malé strany, protože hlas by přinejhorším “dostala” strana podobného politického směru, “nepropadl” by.
- Složení parlamentu (levice-střed-pravice) by přesněji odpovídalo názoru voličů

Nakonec vyhlédnut gril v obchodě, který inzeruje, že prodává za “internetové ceny”. Jenže cena (1.899,-) podrobena srovnání s ostatními eshopy vůbec neobstála. Objednávám tedy nakonec ve vyzkoušeném e-shopu Kasa.cz za 1.599,- Kč , zboží je uvedeno skladem, takže čekám, že za pár dní budeme grilovat.Jenže následujícího dne, e-mail z e-shopu, zboží není skladem, bude za 14 dní, chci-li počkat. Samozřejmě nechci, bohužel díky nepřesné informaci, a prodlevě s odpovědí už jsem ztratil den.
Protože e-shopy často mají stejné dodavatele, ani nechci zkoušet, kdo má zboží opravdu skladem a kdo ne. Protože nechci čekat 14 dní, hledám mezi kamennými obchody, který z nich má vybraný typ grilu v nabídce a jsem připraven zaplatit holt o pár stovek víc.

Brzo se  ale dostávám na stránky Datartu, gril mají a pozor, dokonce za nižší cenu (1.431,-) než jakýkoliv eshop. Je to jasné, objednávám, vybírám, že si chci zboží vyzvednout v provozovně Datartu v Edenu. Tam sice není skladem, ale za přesun zboží mezi provozovnami se nic neplatí, jen to asi bude nějaký den trvat, ale to už mi je v tu chvíle jedno.

Potíž ale nastala při platbě - mou vinnou. Předpokládal jsem, že půjde platit přímo hotově při vyzvednutí, ale nikoliv (alespoň ne při vyzvednutí na provozovně, kterou jsem zvolil). Možnosti, které jsem mohl využít, byly 1) bankovní převod (zdlouhavé) a 2) platba kartou (okamžité, ale na platební kartě pro internetové platby jsem zrovna neměl žádnou hotovost), objednávku jsem tedy nedokončil.

Naplánoval jsem ale na odpoledne cestu do obchodního centra Letňany (potřebovali jsme koupit něco do bytu v Kika), kde je také pobočka Datartu s “mým” grilem skladem (dostupnost na provozovnách jde jednoduše vyčíst z e-shopu).  Právě při procházení zmíněného obchodu s nábytkem mi zvonil telefon - volala paní/slečna z Datartu - že vidí nedokončenou objednávku, jestli nenastal nějaký problém, se kterým mi může pomoct. Vysvětlil jsem v rychlosti, že byl problém na mé straně s platbou předem, ale že pravděpodobně koupím gril v jejich kamenném obchodě.

Tím “pravděpodobně” jsem myslel, bude-li za podobnou cenu jako mají na web - ceny inzerované v internetovém obchodě a v kamenných obchodech se totiž mohou lišit (řekl bych, že “mohou” = “liší”). Zaběhl jsem tedy do kamenného Datartu v Letňanech, gril tam opravdu měli, ale cena 1.699,-

Protože jsem si po prvním neúspěšném pokusu o objednání grilu hned poslal peníze na internetovou platební kartu, bylo už stejně pondělí a vhodná doba na grilování - víkend - ještě daleko, a na pořízení grilu jsem tak měl několik dní, rozhodl jsem se, že nakonec přecijen objednám přes e-shop Datartu. Tak jsem i v úterý udělal, platba kartou jinak samozřejmě nebyl problém. Pro přesun zboží mezi provozovnami si Datart vyhradil tři dny (třetí den k vyzvednutí), v praxi byl gril ale připravený už druhý den (čtvrtek).

A cena? Opravdu nižší než “čisté” e-shopy. Nevím, jestli to byla náhoda u tohoto konkrétního produktu, ale rozhodně budu při dalším nákupu elektroniky hledat rovnou i na Datartu.

Na závěr bych jen chtěl říct, že k článku mě nevedlo to, že jsem koupil nějaké zboží za nejnižší cenu (o tu ani dost často nejde), ale to, že mě upřímně překvapilo, že nejnižší cenu nabízí původně kamenný obchod s elektronikou. Že je to ale z kamenných obchodů právě Datart mě už tolik nepřekvapuje. V porovnání s ostatními kamennými konkurenty se totiž do elektronického prodeje vrhnul pořádně, a jako jediný z velkých řetězců typu Electroworld, OKAY, … má opravdu profesionálně vypadající i fungující e-shop.

Tento článek není reklamou na Datart (po jednom nákupu se ani nedá pořádně hodnotit), ale spíš tipem na e-shop, který jste možná díky jeho “kamenné” povaze za e-shop nepovažovali a přehlíželi jej. Možná to byla škoda - Datart.cz

Teď v posledních týdnech se docela urodilo, nejdřív jsem vážně uvažoval nad koupí webu s propagačními články, BIN (buy it now = cena k okamžitému prodeji) byl 15.000,-, já přihodil v začátku aukce na 5.000,- a poznačil si den konce aukce, abych případně přihodil. Bohužel jsem ale doplatil na pozdější vstávání, když prodávající poslední den ráno snížil BIN na 12.000,- a o pár minut později to jeden ze zájemců nabídl.

Asi o den později už jsem nechtěl stejnou chybu opakovat, a prvním příhozem ve výši BIN 1.500,- jsem koupil další zajímavou stránku mapametra.cz. Web už má nějakou návštěvnost v řádu desítek návštěv denně, a to i přesto, že nemá skoro žádné ranky a ve vyhledávačích není na předních pozicích na fráze typu “Mapa metra“. Nechal jsem zatím původní obsah stránek, jen s výměnou reklamního systému, nasazením Google Analytics, mírnou optimalizací hlavní stránky a podpořil zpětnými odkazy ze svých dalších stránek. Nechám to tak pár týdnů, pak na základě návštěvnosti, proklikovosti reklam, nových pozic ve vyhledávačích (jednoduché i kombinované fráze jako “Mapa metra Praha“) nasadím nový web - mám docela jasnou představu, jak bude web fungovat, jaký obsah bude zobrazovat, a jak bude monetizován. Cíle si myslím nemám přehnané, do 3 měsíců bych rád, aby generoval 1 EURO denně, což by znamenalo návratnost investice 12 měsíců (včetně práce) a dál čistý (z hlediska daní hrubý:)) zisk.

Dobrý den.

Přečetl jsem si článek i všechny příspěvky k němu. Jsem člověk, který se s citovanou knihou, jejími vydavateli a ani redaktory zatím ještě nikdy nesetkal. Pravděpodobně bych ani nechtěl v takové knize být, a to asi z důvodů, že by informace o mně někdo mohl zneužít či jiným negativním způsobem s nimi nakládat. Nevím. Třeba bych objevil silnější důvody pro v ní být.

Prostě nevím a není to pro mě důležité nyní vědět.

Nesouhlasím s postojem autora článku, stejně jako nesouhlasím s kritickými slovy mnohých z vás zde. A mám právo nesouhlasit. Mám totiž ze slov mnohých z vás silný dojem, že jsou velmi neobjektivní, a to včetně slov autora článku. Nemám rád pokrytectví. No vy jste se pane autore článku k němu expo přiznal - vlastně jste si šel na tu schůzku pro námět k článku, že? Je to košér vůči tomu obchodníkovi? Řekl jste mu to na začátku obchodního jednání, že s ním hrajete betla s cílem uspokojit své zájmy - napsaní článku? Zeptal jste se ho, jestli vám ten námět poskytne zadarmo a zda vám dává svolení k jeho publikování?

Nesouhlasné názory mi nevadí, i od toho diskuze je. Ale nemám rád vytrhávání věcí z kontextu a překrucování psaného textu, proto na tento příspěvek reaguji.
Jak jsem psal, na schůzku jsem se “vydal, už jen kvůli zajímavému námětu”, tedy jsem si pouze zdůvodnil, proč na schůzku jít, i kdyby mě produkt neměl oslovit. Kdyby pan dealer do telefonu nemlžil a poskytl rovnou stručné informace o co jde, rovnou bych schůzku odmítl. Takto to ale v tomto byznysu nefunguje, cílem je poskytnout informací co nejméně, dostat klienta na schůzku, a na místě ho “přesvědčit”.

Nutil vás ten člověk, aby jste se do té knihy “zvěčnil”? Nutil vás, aby jste si ji koupil? Už jste někdy něco za nějakou firmu prodával v rámci celé republiky a zaměstnával na ten prodej desítky obchodních zástupců? Už jste někdy sám vytvořil nějaký produkt, který by byl prodejný a současně prodkut, který by chtěl za vás někdo jiný prodávat? Už jste někdy vymýšlel fungující provizní systém? Když si vybíráte práci, jakou roli pro vás hraje výše mzdy?

Nenutil, ale nejsem typ člověka, co by se nechal “ukecat” k něčemu, co nechce.  A ačkoliv “nutit” se mi zdá zbytečně silné slovo, je spousta lidí, kteří mají problém odmítnout a na “přesvědčování” raději kývnou než by podstoupili slovní konflikt.

Problém není v tom, prodávat celorepublikově produkt, po kterém je poptávka, má nějaký přinos a odpovídající cenu. Po takovém produktu by se lidé sami sháněli. To, že se encyklopedie prodává “domovním” prodejem, jen ukazuje, že po takovém produktu na trhu poptávka není. Samo o sobě nikoho nenapadne, že by si chtěl koupit nějakou encyklopedii za X tisíc, s nákladem 5000ks, v hezké vazbě  a být v ní uveden!

Nevím, co je na navržení provizního systému těžkého, je to jen trocha matematiky (výrobní náklady) a statistiky (průměrná úspěšnost prodeje). A u práce je samozřejmě výše mzdy důležitá, a určitě je lepší, když člověk dělá alespoň něco, než aby byl na podpoře. Ale důležitější než mzda je pro mě určitě obsah té práce, její flexibilita, její smysl…

Jakou máte zkušenost například s tímto: jaká je kvalita obchodního zástupce, ve srovnání s jeho nároky na odměnu za odvedenou práci? Je možné zvát do vydavatelství či do sídla jakékoliv firmy všechny zákazníky? Je to vůbec reálné? Co je špatného na tom, když si firma pro svá obchodní jednání objedná a platí nějaký reprezentativní salónek?

Posuzovat kvalitu obchodního zástupce na základě 15 minut opravdu neumím, ani nechci. Osobně mi přeříkání vesměs připravených reklamních textů a zodpovězení pár otázek pro posouzení kvality obchodníka přijde trochu málo. Zřejmě máte na mysli kvalitou obchodníka schopnost přesvědčit potenciálního zákazníka k nákupu. Pak je jeho odměna tomuto přímo uměrná, vzhledem k proviznímu systému, takže vlastně nevím, na co se ptáte.

Vůbec není třeba zvát zákazníky do sídla firmy, bohatě stačí nenazývat redakcí místnost 3×3 metry se stolem a dvěma židlemi, v administrativní budově, která se sídlem firmy nemá nic společného. Nereprezantitivní je zejména to nenazývání věcí pravými jmény.

Porušuje vydávání té knihy nějaké zákony? Uvádí se v té knize nepravdivé informace? Má ta kniha jiný závadný či nezákonný obsah? Byli jednotlivý přispivatelé té knihny nuceni k tomu, aby tam byli uvedeni?

Ne. Ne. Ne. Ne. Ale to je všechno samozřejmost, nikoliv pozitiva encyklopedie!

Musí mít člověk, který se rozhodne v takové knize být jen přízemní sobeckou pohnutku, aby tam byl (pýcha, sebeláska, narcismus,…)???? A co když je tomu člověku smutno, že si na něj nikdo v životě nevzpomenul, a to i přesto, že by si to ten člověk zasloužil? A co když si přeje ten člověk po sobě něco zanechat? Třeba zápis do rodinné knihovny?

Vpodstatě ano, asi musí, víceméně jste si odpověděl hned ve druhé větě - osamělost, pocit nedocenění, zahořklost - všechno stavy lidského ega. Zanechat po sobě může člověk děti, postavit dům, zasadit strom, namalovat obraz, natočit film, napsat knížku… a milion dalších věcí, do kterých svou individualitu otiskne lépe než do encyklopedie pro omezené publikum.

A co když se mu líbí ta vazba té knihy? Je rozdíl mezi katalogem a vázanou knihou? Jaký? Jaké jsou náklady spojené s výdáním katalogu a náklady spojené s výdáním knihy? Už jste někdy shromáždil životopisy mnoha zajímavých lidí? Podle čeho posuzujete, že je někdo zajímavý a někdo zase ne? Jak jste to udělal? Kolik vás stály náklady na to vše? Kde jste na to sehnal peníze?………V jakém nákladu jste vydal svou práci?

Pokud si někdo chce pořídit encyklopedii kvůli vazbě, proč ne.  Katalog (tištěný) má určitě mnohem nižší výrobní náklady, za stejné peníze se tedy může vyrobit více výtisků, a tímpádem se může dostat k většímu okruhu čtenářů. Katalog (webový, elektronický) má ještě nižší výrobní náklady, a mnohem širší možnosti využití, procházení, větší prostor pro jednotlivé osoby v něm uvedené, možnost multimediálního obsahu. Proč bych měl shromažďovat životopisy zajímavých lidí, když to dnes dělá spousta encyklopedií - namátkou cs.wikipedia.org, linkedin.com. Kdo je zajímavý, o tom se píše v tisku i na webu, je za ním vidět nějaká práce. Potřebu další encyklopedie rozhodně nevidím, tedy ani potřebu shánět na ní peníze.

A co když ten kupujicí chtěl udělat radost tomu obchodnímu zástupci či zástupkyni, protože se mu líbil způsob, jakým obchodoval či obchodovala? A co když k tomu být v té knize měl kupující jíné a jiné důvody? A co když k tomu nebýt v té knize měl jiné a jiné důvody?

To už je skoro jak hodit žebrákovi drobné do klobouku. “Encyklopedii vlastně nechci, ale peníze vám dám”. Pochopte, že já nemám nic proti obchodníkům, ale kritizuji produkt, který prodávají. Určitě spousta podomních obchodníků dělá svou práci poctivě a obětavě, mají slušné vystupování atd. ale na druhou stranu tento způsob prodeje vyžaduje chladné přesvědčovací schopnosti, umění neříkat celou pravdu, vyhýbat se nepopulárním odpovědím, takže v tomto prostředí se pohybuje i hodně obchodních zástupců, kteří nejsou zrovna vzorem obchodní etiky.

Už jste někdy dělal, pane blogový přispivateli (předpokládám, že váš příspěvěk není za nějakou provizi..a nebo snad ano???-tím by totiž vaše pokrytectví dostalo svou nezaměnitelnou příchuť), obchodního zástupce, prodával nějaký legální produkt, absolvovol 5 až 10 jednání za den a vydělával si takto na živobytí pro sebe a svou rodinu?

Za provizi od Who is who - “Negativni reklama, take reklama”? Nebo od koho bych jí měl dostávat?:) Ne, obchodního zástupce jsem nikdy nedělal. Mám vnitřní blok přemlouvat druhé ke koupi něčeho, o čem nejsem sám přesvědčen, že je pro ně výhodné a potřebné. Nijak nerozporuju,  že ta práce je psychicky náročná a není pro každého. A vůbec nezávidím lidem, kteří seženou pouze takovou práci, a stojí na nich rodinný příjem.

Už jste slyšel od zákazníka ty stovky a desítky různých důvodů pro a proti si nějaký výrobek či službu koupit, důvodů, na které klient má samozřejmě právo?

To snad patří k práci obchodního zástupce. On chce prodat, tak pro to musí něco udělat. Naopak klient se ptá, ošívá, brání, když podvědomě cítí, že nabídka pro něj není moc výhodná, to je úplně normální.

Chcete říct, že kadý člověk, který se rozhodl uvést svou biofrafii v té knize je tak nízký, že ho k tomu vedly jen ty důvody, které jsou zaznamenány ve výše uvedených příspěvcích? Musí být táta, který věnuje tuto knihu se svým zápisem svým dětem nutně jen narcista?

Nutně ne, může to být také člověk, který neví, co s penězi, nebo člověk, který uvěří, že zápis v encyklopedii, za který si platí, je nějak způsobem prestižní.

Víte, napsal bych těch otázek mnoho a mnoho. To však není podstatné.

Myslím, že už jste otázek napsal mnoho i takhle.

Chtěl jsem tím říct jen toto. Milí a drazí nesuďte jen podle zdání, suďte spravedlivých a objektivním soudem.
A klidně si v té knize budťe či nebuďte a kupujte si co chcete či naopak nekupujte co nechcete. Příležitostí k tomu máte velmi mnoho. Jedna sousedka si kupovala drahou kosmetiku jen proto, že tím chtěla nakrknout jinou sousedku. Měla právo na takový nákup? Když obchodní zástupce dozvěděl a tomto jejím důvodu nákupu, prodal jí to či neprodal? Má právo obchodní zástupce studovat motivy a důvody k nákupnímu rozhodnutí zákazníka? Víc už psát opravdu nebudu…….

Opravdu mi nepřijde, že bych byl v článku neobjektivní, a i kdyby, je to blog - prostor pro osobní názory. A jak může být neobjektivní diskuze? Není cenzurovaná, takže jsou to prostě zkušenosti těch lidí, které potvrzují co jsem psal v původním příspěvku.

Vlastně jsem se ani moc nechtěl zapojit do této diskuse. Jen mě zarazila ta silná neobjektivnost většiny příspěvků.
Jo a do jedné knihy se dostat opravdu chtějte. Píše se jinde, ale její obsah tvoříme my na této planetě. Mimochodem neobjektivně pomlouvat práci druhých ten váš zápis v té knize silně znehodnocuje. Ta kniha se jmenuje Kniha života.

To, že má někdo jiný názor než vy, zřejmě obchodní zástupce podobného produktu, neznamená, že názor je neobjektivní. Aby také nebyly v Knize života znehodnoceny zápisy mnohých obchodních zástupců za to, že za pomocí přesvědčovacích metod a polopravd prodávají lidem produkty, které nepotřebují ani pro ně nejsou výhodné.

Tento článek je jen rychlým zamyšlením a postesknutím nad AdSense, což je systém pro vlastníky internetových stránek, jehož prostřednictvím mohou na svůj web umístit reklamní plochy, na nichž Google zobrazuje textovou či obrázkovou reklamu objednanou inzerenty v systému AdWords. Za každý proklik vyplácí vlastníkům reklamních ploch část ceny, kterou inkasuje od inzerentů (výše “provize”, kterou si Google nechává pro sebe není veřejná, což se mi také uplně nelíbí, ale není to tématem tohohle příspěvku).

O co tedy jde? O to, že jako poskytovatel inzertní plochy máte velmi omezenou možnost ovlivňovat, jaké reklamy se budou, resp. nebudou zobrazovat. Jediná možnost je tzv. “filtr konkurenčních reklam”, což je zjednodušeně řečeno seznam domén, s tím, že reklamy, které na některou z nich odkazují se nezobrazují. Problém je v tom, že v praxi musíte reklamní plochu neustále sledovat a teprve až uvidíte reklamu, kterou nechcete zobrazovat, přidáte cílovou doménu do filtru.

Mnohem lepší by bylo, kdyby měl vlastník reklamní plochy možnost zakázat reklamy už dopředu podle nějakého obecnějšího zaměření, např. zakázat reklamy politické, reklamy na online hry atp. To by umožnilo pohodlnější provozování reklamní plochy bez nutnosti kontroly a vyřazování jednotlivých inzerátů ručně. Takže Google, zamysli se prosím nad touhle funkcí:)