Avatar

…blog o tom, co mě zrovna napadne.

Propadlý hlas? Ani náhodou!

Od voleb jsem neměl čas sepsat článek, a nakonec jsem narazil na tenhle, který mi mluví z duše. Ušetřil mi i práci, je tam přepočet nákladu na kampaň na získané hlasy, který jsem chtěl také do svého článku spočítat. Naprosto souhlasím i s odstavcem, ve kterém se píše, že i kdyby voliči Svobodných dali hlas nějakému “menšímu zlu” nedopadly by volby ani o chlup lépe.

Svobodní se sice nedostali do parlamentu, ale kromě příspěvku za hlasy je díky volebnímu výsledku už při příštích volbách nebudou moci média tak snadno přehlížet. Po ANO a Úsvitu, které se účastnili prvních voleb, mají nejvyšší nárůst preferencí Svobodní a Piráti. To všechno jsou pozitivní informace do dalších let a voleb.

Nevolit menší zlo mi také přineslo dlouho nepoznané pocity při přijímání průběžných i konečných výsledků voleb. Klid a svoboda… opravdu mi bylo docela jedno, jak volby dopadnou, a to jen díky tomu, že jsem měl čisté svědomí, že jsem svůj hlas dal tomu, komu jsem chtěl.  Doporučuju

Není těch svátku zbytečně moc?

Včera jsem měl nedobrovolně za volantem čas k zamyšlení, když jsem postával v totálních kolonách způsobených pravděpodobně prodlouženým víkendem. Přišlo mi, že narozdíl od jiných víkendů se lidi rozhodli jet dřív než jindy, protože ještě před koncem normální pracovní doby už byla Praha na hodně místech skoro neprůjezdná.

Na co jsem během toho myslel?

1) V souvislosti s volbami na to, že strany, které nám tu 24 let vládnou doteď nebyly schopny vyřešit dálniční obchvat Prahy a tak chtě nechtě musí lidi projíždět Prahou, když chtějí z jednoho konce na druhý. A že je smutné, že většina lidí, co v těch kolonách stojí, znovu zvolí ty samé politiky, kteří už měli spoustu času konat a přitom výsledek je tristní.

2) Na stádovitost, kdy díky státnímu svátku se tolik lidí najednou rozhodne někam vyrazit. Jako živnostníka mě svátky nezajímají. Řídím se tím, co potřebuje zákazník, nebo si naopak udělám volno, kdy chci já. Ale co se toho týká, zdaleka nemám takovou svobodu jako zaměstnanci, kterých je v zemi většina. Ti mají (narozdíl od živnostníků) nárok dovolenou a mohou si prodloužený víkend udělat úplně kdykoliv v celém roce.

Troufám si říct, že většina lidí v zemi, při otázce, co je zrovna za svátek, bude vědět přinejlepším jeho název. Hlavně, že je volno. A jaká část té menšiny, která ví, co se vlastně slaví, tomu státnímu výročí věnuje nějakou duševní kapacitu, vyvěsí vlajku, zajde se podívat na pamětní místo, uspořádá na počest slavnostní večeři pro rodinu…? Naprosto zanedbatelná. Nemáme národní hrdost jako třeba v USA, kde se státní svátky prožívají a lidé dávají najevo svou sounáležitost se zemí, kde žijou.

A proto říkám, zrušme většinu státních svátku a nechme jen ty, které jsou zažité jako rodinné, například Vánoce. I kdyby se o ten počet ubraných státních svátků měla zvýšit minimální dovolená a přidat prémie učitelům, kterým by to přidalo pár dnů práce navíc. Ale byl by to krok k svobodnější společnosti, kde si lidé budou brát volno z vlastní hlavy, ne protože to nařizuje stát.  A koneckonců, kdo by chtěl, mohl by si brát volno přesně v dnech současných státních svátků. Ubylo by ale dopravních kolapsů, a dnů, kdy nejsou dostupné státní úřady nebo služby jako třeba pošta.

3) Na benevolenci v zadávání a dohledu veřejných stavebních prací. Krom toho zvýšeného provozu byly ty kolony totiž zaviněné i spoustou stavebních prací na silnicích, jejichž tempo práce je…  no, hodně pomalé. A zřejmě ani nikdo nikoho nenutí pracovat rychleji. A přitom stát nebo město je pro dodavatele jedním z nejlepších zákazníků. Když už nic tak nehrozí třeba to, že za kvalitní práci nezaplatí… ale přijde mi, že u stavebních projektů své pozice stát vůbec nevyužívá. Vždyť by mohl podmínky vyjednávat dost tvrdě “máme tady takovou a takovou zakázku na opravu tramvajové trati, chceme to mít hotové do dvou měsíců” i tak by nějaký dodavatel měl zájem. Ale bohužel státní peníze nespravují dobří manageři a takových jednání nejsou schopni, resp. víc je zajímá, kolik toho kápne bokem pro ně a stranu. Slyšeli jste třeba někdy o tom, že stát platil kvůli zdržení nakonec za nějakou stavební zakázku méně? Já ne, za to prakticky každá je navýšena o desítky procent za vícepráce s odůvodněním “s tím se nepočítalo” atd. Představte si, že máte soukromou firmu a hledáte si firmu, která vám udělá příjezdovou cestu. Jaké budete asi mít podmínky? Samozřejmě budete chtít, aby se pracovalo maximálním tempem, na několik směn, od rána do večera (nasvícení stavby je dnes to nejmenší), protože potřebujete, aby vám po té příjezdové cestě jezdili zákazníci. A představte si, že by vám to dělala firma způsobem, jakým pracuje pro stát. Na 10% úseku by pracovalo pár dělníků od 8 do 17hod. A pak třeba pár dnů nikdo a pak zase chvíli někdo na dalším úseku. Asi byste s takovou firmou hned ukončili spolupráci. V naší zemi se ale nestane ani tohle, naopak si tu firmu nasmlouváme příště na další zakázku.

4) Na to, jestli ještě máme policii? Když se do křižovatky hrnou fronty aut ze všech stran, je téměř pravidlem, že na křižovatkách se permanentně porušují dopravní předpisy o najíždění do křižovatky bez možnosti ji projet. To má často za následek to, že z jednoho směru doprava alespoň nějak projíždí a z kolmého vůbec, protože během jedné zelené najedou do křižovatky auta a zablokují ji, mezitím je zelená z kolmého směru, jenže není kam jet, takže se kolona nepohne, pak opět zelená z prvního směru, kdy za křižovatkou uvolní trocha místa, celé to popojede a křižovatku zablokují další blbečci a tak dokola. Přijde mi jako samozřejmé ve chvíli, kdy kolabuje doprava, aby zasáhla dopravní policie. A nemyslím tím to, aby pokutovali ty blokovače, ale aby převzali ruční řízení klíčových křižovatek a zajistili průjezd křižovatkou ze všem směrů. Z toho, co na silnicích (ne)vidím. mi přijde, že dopravní policie skoro neexistuje, resp. už možná všechno řeší někde z tepla od monitorů kamer, ale tam jsou v takových chvílích na dvě věci.

Proč politici nechtějí přímou demokracii? Protože by bylo po občanově!

Jsem velice rád, že jsou tu alespoň nějaké strany, které se snaží prosadit prvky přímé demokracie jako Úsvit nebo Svobodní. Jako občan jsem opravdu frustrovaný ze systému “zavedených” stran s širokými vazbami na sebe navzájem i mimo politku, který je živený ohromnými státními příspěvky politickým stranám. V takovémhle prostředí jsou jakékoliv kroky k tomu, aby země směřovala tam, kam chtějí lidé, nesmírně těžké.

Proč současní politici nechtějí přímou demokracii? Protože by se prosadily věci, které opravdu voliči chtějí!

Teď je to tak, že se se prosazují jen věci z programů stran. To, co by lidé chtěli, ale politikům se nehodí do krámu, v programech prostě nenajdete.

A tak politici dělají všechno možné i nemožné, aby přímé demokracii bránili. Vpodstatě každý argument, kterým vládnoucí politici (tím myslím i opozici) o přímé demokracii lžou, lze úspěšně vyvrátit. Pár příkladů:

1. O každém zákonu bude referendum, pořád budeme chodit volit.

V první řadě není vůbec potřeba, aby schvalovali občané každý zákon, stačí aby měli možnost kterýkoliv zákon vetovat. Už jen díky tomu by se politici snažili dělat zákony s širokou podporou a ne proti vůli občanů. Na druhou stranu by také měli mít lidé možnost i nějaký zákon navrhnout, když to za ně nechtějí udělat politici. A takových zákonů by také nebylo moc, protože sesbírat třeba sto tisíc podpisů, aby o zákoně šlo vypsat referendum není jen tak.

Ale dobře, stále to může být několik referend ročně… beru… Jenže, stejně chodíme volit pomalu každý rok, a jaký by byl tedy problém spolu s volbami odhlasovat naše názory na klíčové zákony? Např. schválit schodek rozpočtu, schválit církevní restituce, setrvání v EU, přijetí eura atd. Iiniciativy jako Rekonstrukce státu, by nemusely vznikat kvůli zavazání politiků podpisem k podpoře protikorupčních zákonů po volbách, ale kvůli sesbírání podpisů pro vypsání referenda a prostě bychom jako občané při volbách dali najevo, jestli takové zákony chceme nebo nechceme a bylo by – bez tyjátru okolo. Na většinu věcí, které by občané chtěli, stejně marně čekáme už dlouhá léta, a i kdyby referenda byla “přilepená” k parlamentním volbám jen jednou za 4 roky, byl by to obrovský skok kupředu.

2. Lidi si nemůžou rozhodovat sami, protože nejsou odborníci.

Pokud přijmeme fakt, že jsou lidé schopni kvalifikovaně volit stranu, tak jsou i schopni kvalifikovaně hlasovat v referendu. Pokud jsou dle politiků hloupí na hlasování např. o rozpočtu, tak pak ať takovým lidem vezmou volební právo úplně.

3. Lidi budou navrhovat a hlasovat pro nesmyslné zákony typu “Zrušíme všechny daně”

Tohle se v žádné zemi, kde přímá demokracie je, nestalo a asi nestane. Ale i kdyby pro takový zákon hlasovala většina občanů, tak protože není v rozporu s ústavou bude naprosto legitimní. Tahle země je naše – občanů – a my máme plné právo o ni rozhodovat, poneseme-li pak následky. Politici uvádí takto nesmyslné příklady, protože moc dobře ví, že ve skutečnosti by v první řadě lidé navrhovali a schvalovali zákony s dopadem nikoliv přímo na sebe, ale na politiky. Jako je zákon o trestné a hmotné odpovědnosti, odvolatelnosti politiků, omezení nebo zrušení státních příspěvků politickým stranám atd… to jsou zákony, které drtivá většina občanů chce, ale žádná ze stran, kterou jim média ukazují a podsouvají, to v programu nemá a mít nebude.

Ač jsem Tomia Okamuru nevolil, věřím, že se jeho hnutí povede dostat do sněmovny. Tak jako tak zůstane v podvědomí jako první velký propagátor přímé demokracie v ČR a za to mu děkuji…

Jak můžou efektivně řídit stát neefektivní strany?!

Tenhle článek naráží na systém státní podpory politických stran, který je šitý na míru stávajícím velkým stranám a který kromě toho, že nastavuje nerovné podmínky pro politickou soutěž velkých a malých stran, tak každý rok z našich kapes vytáhne 500.000.000,- Kč. Asi Vás nepřekvapí, že i když se ve státním rozpočtu hledá, kde ušetřit, tak tuhle rozpočtovou kapitolu nikdo nevytáhne. Aby náhodou lidé nezačali počítat, jestli těch peněz není zbytečně moc. A aby se hlavně nezjistilo, že i kdyby se příspěvky snížily na polovinu, nebo úplně zrušily, tak by to na občany tohoto státu nemělo vůbec žádný negativní vliv.

Štědré financování politických stran státem je také krásnou ukázku toho, že programy politických stran dnes nejsou o tom, co opravdu chtějí občané a že volby jsou v tomto volebním systému jen iluze toho, že si v naší zemi vládneme sami. Podle průzkumů veřejného mínění státní podpora politickým stranám vadí až 90% respondentů. Myslíte, že kterákoliv z velkých stran hodlá hlas lidu vyslyšet? Ani náhodou. Zrušení státních dotací politickým stranám mají v programu snad jen Svobodní a šlo by toho dosáhnout i za pomoci přímé demokracie, kterou prosazuje Hnutí úsvit Tomia Okamury. Ale jinak velké strany do svých programů nikdy nedají cokoliv, co je v rozporu s jejich zájmy, i kdyby si to přála celá země.

Zpátky k těm bezmále dvěma miliardám korun, které si mezi dvěmi parlamentími volbami strany z eráru rozeberou. Zamyslete se nad tím, kolik našich (státních) peněz ta která strana potřebuje, aby získala hlas 1% voličů. Uvidíte, že optikou přepočtu téhle masivní podpory státními penězi na podporu voličů, pak vypadá pro státem nedotovanou stranu i zisk v řádu jednotek procent jako obrovský úspěch a lekce z efektivity.

Zatímco velké strany mezi dvěma volebními obdobími dostanou podporu v řádu stovek milionů korun, malé strany fungují z dobrovolných příspěvků členů a příznivců. Tedy operují s prostředky o dva řády nižšími. Vzhledem k volebním výsledkům jsou malé strany přibližně 10 a více krát efektivnější než strany velké. Troufám si říct, že kdyby malé strany měly možnosti (finanční i prostor v médiích) jako ty velké, tak by je v předvolebním boji převálcovaly. Důkazem budiž i to, že malá strana už s “pouhými” desítkami milionu na kampaň má reálné šance se klidně se ziskem slušných 10% hlasů dostat do parlamentu viz například Věci Veřejné v posledních volbách.

Nenechte se proto prosím zblbnout mediální masáží, že hlas malým stranám je vyhozený. Dokud si tohle necháme namlouvat, budou se nám stávající politici smát do očí (protože ti nejhorší z nich jsou prakticky nevykroužkovatelní), a nic se tu nikdy k lepšímu nezmění.

Volte podle svého skutečného přesvědčení. Nevolte menší zlo. Protože i když menší, pořád je to zlo.

Moje volební kalkulačka

Věřím, že úroveň kvality politiky v podání parlamentních stran, kterou nám v uplynulých letech předváděly už je dno, a hůř už nebude. Víc vyprázdněnější politiku už snad dělat nejde. Stát tu je pro nás, nikoliv naopak. A přitom se v takovém duchu vládne už dost dlouho a prakticky už ani nejsou slyšet nesouhlasné hlasy, které na to upozorňují. Schválně si zkuste rychle vzpomenout na nějaký zákon z posledních let, ze kterého máte nějaký prospěch. Zvýšení DPH? Zákon o podpoře fotovoltaiky, díky kterému platíme o 20% víc za elektřinu? Dražší nafta kvůli přimíchávání řepky? Nebo na nějaký projekt, který vám výrazně zlepšil život? sKarty? Opencard? Registr vozidel?

Pro mě osobně už je teď naprosto nepřijatelné volit kteroukoliv ze stran, která v novodobých českých dějinách už svou šanci dostala (a náležitě ji ve svůj prospěch využila). V minulosti jsem kromě rodinného prostředí stál spíš stranou politických diskuzí, ale dospěl jsem do stádia, kdy cítím, že už je potřeba něco říct i nahlas. Nejsem první, ani poslední. Příjemně mě překvapilo a motivovalo, že čím dál víc lidí, kterých si vážím, to cítí a delá úplně stejně.

Podobně jako asi i většina z vás jsem v minulosti volil strany, na které teď nadávám. Když ale vidím, jak s mými hlasy ty strany nakládaly, že volební programy pro ně byly jen reklamní slogany a že jejich největším zájmem byly vlastní zájmy jejich členů a lidí stojícími v pozadí za nimi, citím se podveden. Tohle samozřejmě není prozření ze dne na den, už několikery parlamentní volby hazím lístek do urny se skřípěním zubů, ale teprve teď vidím, že volit menší zlo bylo špatně.

Dokud budeme volit menší zlo, bude vítězit jen zlo. Sice menší, ale zlo.

Autora citátu prozradím na konci článku, ale asi uznáte, že těma dvěma větám se, co do pravivosti, nedá nic vytknout.

Vládnoucím (a myslím tím všechny strany, které nám vládly od revoluce) se povedlo nastolit prostředí, které je jim šité na míru a které nedává všem rovné podmínky pro politickou soutěž. Ať už jde o státní příspěvek na činnost politických stran (až od volebního výsledku nad 3%) , příspěvek 100,- za hlas (až od hranice 1.5%)  nebo další příspěvky za každého poslance a senátora. To dává naprosto nefér výhodu zavedeným stranám ve volebních kampaních. Nejlepší by bylo podporu politickým stranám úplně zrušit (btw. je to cca 500.000.000,- Kč / rok) a nechat na lidech, které strany dobrovolně podpoří. Neparlamentní strany z příspěvků členů a sympatizantů fungují, takže to jde. Více o financování politických stran státem na cs.wikipedia.org

Myslím, že kvalitní politiku mohou dělat zejména odborníci, kteří se umí prosadit i v komeční sféře. Lidé, které za jejich práci někdo uznává, oceňuje a platí. Ne lidé, kteří za svůj život pořádně nepoznali, co to ta práce vlastně je, a jejichž kariérou je jen politika. Dneska už ale politika není o tom, jak dělat zákony prospěšné občanům (kolikrát v platnost vstupují i zákony, které lidé nechtějí) ale o tom vyhlídnout právní úpravu něčeho, na čem je komerční zájem někoho, kdo je ochoten zaplatit a následně vyhandlovat potřebný počet hlasů a tak, že poslanci vlastní strany hlasují, jak se jim prikáže (přitom poslanec má hlasovat podle svého svědomí) a případné chybějící hlasy se “nakoupí” výměnou za placené funkce ve státní firmě. To vše se kliedně děje i navzdory tomu, co strana slibuje svým voličům před volbami. A hlavně bez jakékoliv odpovědnosti.

Nemám obecně rád negativní přístup a nesnáším plané výkřiky typu “Jak může proboha někdo volit XYZ”, když autor neuvede jediný argument ani nedá svůj recept na lepší variantu. A protože koho nevolit a proč jsem napsal, je na řadě ta pozitivní část.

Komu dám svůj hlas v těchto volbách jsem rozhodnut a samotná má konkrétní volba není tak důležitá (a stejně se dá přečíst mezi řádky). Chci jmenovat všechny strany, ze kterých jsem vybíral, protože si myslím, že některá z nich může být blízká i vám a každá z nich by podle mě byla přínosem v parlamentu.

Strana svobodných občanů (www.svobodni.cz, facebook.com/svobodni) – tahle strana je mi programově asi úplně nejbližší. Její filozofií je omezení prostředků, se kterými stát hospodaří a ponechání peněz v rukou občanů, ať sami rozhodují, co chtějí podpořit. Z konkrétních bodů programu jsou to zrušení zbytečných daní, dotací a úřadů – doporučuji k nahlédnutí (volby.svobodni.cz/program), ani netušíte, co za skvělé úřady si platíme z daní. Dále mají v programu i snížení DPH a také jeden prvek přímé demokracie a to tzv. lidové veto, což je možnost pro občany vyvolat referendum o jakémkoliv přijímaném zákonu, změně daní atd. a špatný zákon zastavit.

Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury (www.hnutiusvit.cz, facebook.com/hnutiusvit.cz) – jejím programem je zavedení prvků přímé demokracie, ale narozdíl od Svobodných nejen jako pasivní nástroj – tedy stopnout zákon odhlasovaný v parlamentu, ale jako nástroj aktivní – tedy navrhnout zákon a hlasovat o něm. Díky tomu je cíl této strany vlastně hodně jednoduchý, vymoci tuhle ústavní úpravu, která z vůle občanů dělá nejvyšší moc ve státě (tedy stav, jak by to být mělo). Pak totiž jakýkoliv další program jako třeba hmotnou a trestní odpovědnost politiků mohou realizovat prostřednictvím referend a občané řeknou, jestli je chtějí nebo ne. Spolu s rozvojem internetu stejně dřív nebo později přijde doba, kdy se bude volit elektronicky a proč nevyužít možnost se víc podílet na směřování naší země. Další velké plus je elán Tomia Okamury. Vzhledem k tomu, že i tak se dostane do parlamentu hodně bývalých poslanců, by bylo fajn, kdyby jim tam člověk jako on nastavoval zrcadlo.

ANO, bude líp (www.anobudelip.cz, facebook.com/anobudelip) – s touhle stranou mám sice menší programovou shodu, ale v tuhle chvíli to vypadá na jedinou jistou neparlamentí stranu, která se do parlamentu určitě dostane. A ač je vedena kontroverzním Andrejem Babišem, tak uznávám lidi, kteří vybudovali nějaké podnikání a umí efektivně řídit velké firmy (stát není nic jiného). Obecně jsem raději za zajištěné lidi v politice než za lidi s holým zadkem, pro které je politika cestou k penězům a podle toho většinou vypadá jejich fungování v ní. Myslím, že v tuhle chvíli je potřeba mít na ministerských postech krizové manažery, kteří systémovými změnami a optimalizací omezí výdaje svých ministerstev. Bylo by skvělé, kdyby mělo ANO byť jen jedno jediné ministerstvo a ukázalo se, že když se chce, tak je kde šetřit. Ostatní ministři se pak budou muset přizpůsobit nebo budou před národem za neschopné blbce. Narozdíl od Víta Bárty, který měl v minulém volebním období jako ministr dopravy také snahu začít šetřit, je pan Babiš příliš velká ryba, jakou ani stávající strany, ani jejich kmotři, žádnou zkonstruovanou psedo-kauzou nesestřelí.

Toť strany, mezi kterými jsem se rozhodoval, ale protože říkám také NE ČSSD a NE komunistům uvedu ještě neparlamentní alternativu pro levicového voliče (byť přiznávám, že se skřípením zubů).

KDU-ČSL (www.kdu.cz, facebook.com/kducsl) – tahle strana v minulosti taky není nejsvatější, ale prošla si teď obdobím mimo parlament, personální obměnou vedení a myslím, že v ní jsou i lidé, které lze označit za slušné. Ve volebním spotu mají heslo “politika nemusí být nutně křesťaňská, ale hlavně nesmí být nekřesťanská”, a to je princip, se kterým souhlasím i jako volič pravice.

Závěrem Vám ještě dlužím autora výroku o “menším zlu”  – je jím Petr Mach ze Strany svobodných občanů.  Děkuju za dočtení článku až sem, ať už se mnou souhlasíte nebo ne, klidně pište komentáře do diskuze, nebo rovnou napište podobný příspěvek na svůj blog nebo Facebook – věřte, že je to docela osvobozující pocit. Důležité je o svém volebním hlasu vůbec přemýšlet, komu ho dáváte a proč.

Úplně poslední věty si vypůjčím od Davida Grudla. Píše v nich o tom, proč má smysl volit i malé strany.

Stranu tvoří lidé, kteří do ní investují svůj čas. Potřebují vědět, že jejich snaha má smysl. Že mají příznivce. A že to nemají zabalit.

Velké změny na Zlaťákovi

Dnešním dnem jsme na Zlaťákovi opět vylepšili nabídku. Zavedli jsme spotové nákupy investičního zlata (nákup za právě aktualní cenu) pro všechny objednávky, čekající pokyny (zákazník zadá, kolik chce zaplatit a pokud se cena pod tuto hranici sníží cena se zafixuje automaticky) zavedli jsme oficiálně možnost expresní expedice (expedice bez ohledu na expediční den) a také jsme zavedli rychlé bankovní převody a platbu kartou (tedy ještě čekáme na aktivaci, ale ta už by měla nastat v řádu dnů).

Co všechny tyhle změny znamenají?

Například zrychlení celého obchodu – okamžitou úhradou zálohy třeba kartou, nákupem za spot, a expresní expedicí na dobírku lze jeden den objednat a druhý den mít doma.

Dále znamenají pohodlí nákupu. Prostřednictvím čekajících pokynů může zákazník zadat cenu, za kterou by chtěl nakoupit a nemusí neustále hlídat web.

Ale celkově to jsou prostě možnosti, jak nákup investičního zlata provést přesně tak, jak zákazník chce. Každý zákazník má jiné priority. Někteří chtějí nejnižší cenu a někteří ji naopak chtějí znát před nákupem. Někdo chce zásilku dostat hned a někdo ji klidně později ale zdarma. Takto u nás nakoupí tak, jak mu vyhovuje.

A samozřejmě, stále s nejnižší marží.

Podrobnější článek přímo na www.zlatak.cz

Dílčí úspěchy v SEO Zlaťáka

Když se člověk ohlédne zpátky, musí se někdy až usmát, jak byl naivní.. Třeba má snaha psát denně jeden podpůrný článek pro mé projekty. Vydržel jsem to jen pár dní. Ne, že bych nechtěl, ale prostě času na důležité pracovní věci mám méně než potřebuji, a těžko z něj ještě ukrajovat psaním článků, které mají v porovnání s ostatními závazky velmi nízkou prioritu.

Protože ale budování zpětných odkazů důležité je, našel jsem člověka, který se mi o tuhle oblast stará. Spolu s dalšími opatřeními už z toho jsou první pěkné výsledky – první stránky google a seznamu na investiční zlato. Nicméně, vzhledem k agresivním reklamních plochám v obou vyhledávačích, budu spokojen až s prvním neplaceným místem :) Spousta práce ještě před námi…

Tahle oblast propagace a SEO optimalizace je to, proč jsem rád, že konečně mám nějaký svůj projekt/eshop, který mohu propagovat po svém. Zkoušet co funguje a co ne, a jen ty úspěšné postupy pak doporučovat i svým klientům.

Zlajťák aneb fabulace o vzniku názvu Zlaťák.cz

Tentokrát zcela nevážně… Baví mě nacházet v různých slovech skryté významy, skrytá slova, zkratky, podobnosti s jinými slovy zcela jiných významů a tak podobně. Dnes jsem se do jedné SMS zákazníkovi svého obchodu Zlaťák.cz, který prodává investiční zlato, podepisoval pouze svými inicálami, ale napsal jsem je obráceně než normálně. A koukám, že jsem vlastně začal psát název firmy ZL…. a co zbývá dopsat? Aťák… a hele, to zní skoro jako ajťák… což taky jsem… takže Zeman Lukáš – AJŤÁK… = Z.L.Ajťák = Zlajťák = pro lepší výslovnost zkráceno na Zlaťák.cz :) No, uvidíme, jestli se mi touhle historkou někoho podaří oblbnout… 😀 Hezký den…

Snaha o rozšíření portfolia nákupem…

V posledních týdnech se poohlížím po akvizicích již hotových webových stránek za účelem posílení portfolia. Rozpočet mám, dle mého názoru, poměrně zajímavý – do nákupů jsem připraven investovat až stovky tisíc. Ale problém je, že projekty, které by byly zajímavé buď na prodej nejsou, nebo se nabízejí jinde, než poptávám a hledám.

Budiž tento článek výzvou pro majitele kvalitních webů či webových služeb, kteří uvažují o prodeji. Máte-li hodnotný web, který jste ochotni prodat, neváhejte mě kontaktovat třeba na info@goodlookyng.cz

Proč vůbec chci nakupovat další weby? V množství je síla. Potřebuji návštěvnost, zpětné odkazy, aby projekty vzkvétaly a nejlevnější způsob je získávat podporu z vlastních webů.

Jak to ale vypadá, bude možná nutné portfolio rozšířit po staru… nikoliv nákupem… ale vývojem… Třeba po nejlevnějším investičním zlatu přijde na svět další vlastní projekt. Uvidíme, ještě nějaký čas tomu hledání dávám…

Nevolím Karla…

Tenhle blog nemá být o politce, ale jedno krátké zamyšlení nad proběhlým prvním kolem prezidentské volby si dovolím.

Volby už nikdy nebudou svobodné!

Samozřejmě je otázka, jestli vůbec někdy byly. Ale jak to myslím? Tak, že výsledky voleb jsou čím dál víc ovlivňovány médii. Je sice hezké, že zákon zakazuje průzkumy veřejného mínění a odhady výsledků voleb X dní před volbou, když svou představu o favoritech média podprahově sdělují počtem a vyzněním článků o jednotlivých kandidátech až do poslední chvíle.

V posledních parlamentních i těchto prezidentských volbách se také naplno ukázala i síla sociálních sítí. Jak se zdá, dobrá PR agentura vám může i vyhrát volby. V kampani úmyslně a šikovně naprosto rezignuje na obsah (názory, myšlenky) a vše vyplní jen líbivou formou, která prodá produkt – kandidáta. Co na tom, že má kandidát názory, se kterými většina jeho voličů nesouhlasí, je druhým mužem nejméně oblíbené vlády v historii země a téměř nikdo není schopen říct, co dobrého pro něj za posledních let v politice kandidát udělal. Stačí líbivá forma, davový efekt a už nepřemýšlíte, proč kandidáta volíte. Hlavně, že ho volí další lidé okolo vás a je to “cool”.

Ať každý volí koho chce, ale měl by vědět proč. Kdo to sám neví a volí podle davu, volit by neměl raději vůbec…

Jak je každopádně vidět, ovlivňování vlastních názoru a podsouvání “správných názorů” skrze média si začínáme čím dál méně uvědomovat a to je pro budoucnost hodně nebezpečné. Ve chvíli, kdy si  to uvědomovat předstaneme, bude už pozdě….

Pokračovat Previous page Next page

September 2017
M T W T F S S
« Jan    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930