Avatar

…blog o tom, co mě zrovna napadne.

Můj první MILION…

prvni_milionKdyž jsem kdysi v pubertě začal poprvé nahlas přemýšlet o tom, čím se budu jednou živit, a snít o tom, jak budu úspěšný, bral jsem jako magickou hranici první vydělaný milión. Údajně jsem prý slíbil mámě, že jí za první milión koupím dům (ceny evidentně musely být jinde než dnes:)), ale na to už si opravdu nevzpomínám:)

Každopádně si říkám, že z historických a nostalgických důvodů by bylo hezké zaznamenat, kdy jsem ten svůj první milión vydělal. Pozn. myšleno MILION hrubého:), všechno mi samozřejmě nezůstalo po zaplacení všech možných daní… zbytek článku…

Moje dojmy z IPO48 – 1.část

Tento miniseriál slouží k utřídění si myšlenek, a subjektivnímu zhodnocení prvního ročníku akce IPO48, která se v Praze konala od 11. do 13. února 2011.

Před startem…

Začnu od začátku. Na akci mě upozornil brácha a hned mě zaujala, ideální příležitost pro rozjetí nápadu, do kterých vím, že asi nenajdu čas se pustit, prověřil jsem, že mám v daném termínu volno a podal přihlášku. Musím říct, že model akce “podejte přihlášku, my si účastníky vybereme” má něco do sebe, dává akci (a účastníkům) punc jisté vyjímečnosti, i když dost možná je ten pocit jen falešný (nebo znáte někoho, kdo se hlásil a nebyl vybrán?) Co už trochu vázlo bylo poskytování bližších a přesných informací o detailech akce, více níže…. Naopak velice sympaticky působilo rozhraní pro účastníky, kde jsem více než týden předem mohl prezentoval svůj startup dalším účastníkům a naopak se přihlásil k “následování” těch zajímavějších z ostatních nápadů.

Pitch…

Do informačního e-mailu, i na web, dali organizátoři návod pro 90 sekundovou prezentaci nápadu. Té jsem pokusil držet, byť jsem připravenou řeč ještě přizpůsobil nastolenému trendu a omezil vlastní představení a požadavek na spolupracovníky na totální minimum. Bohužel mi časové vytížení nedovolilo si pitch připravit dopředu (nechával jsem si na to celý pátek, jenže ze čtvrtka na pátek jsem musel pracovat přes noc až do 5hod a hned zase od 9, abych stihl odevzdat projekt klientovi před IPO a mohl si vůbec vzít na víkend od práce “volno”). Na místě jsem si napsal osnovu a párkrát si jí přeříkal (ale bez měření času – chyba!).

Musím ale říct, že byly dva důvody, proč jsem úvodní pitch zase až tak moc neřešil – za prvé jsem věděl, že přes 40 lidí se už s mojí ideou seznámilo v rozhraní pro účastníky a za druhé to, že jsem z webu akce pochopil, že v nejhorším můžu projekt realizovat i v jednočlenném týmu – pokud se podaří stihnout do konce vytyčený cíl (demo apod.). Na to jsem si docela věřil, protože oproti práci v týmu, bych mohl pracovat se svým frameworkem a používat dílčí části svých dřívějších projektů. Databázový model i uživatelské rozhraní jsem měl také rozmyšlené, a potřebnou konfrontaci názorů bych měl v mentorech.

So not all the ideas will make the grade?

We do not force this process – there is no set limit on the amount of startups that can be worked on throughout the weekend. However, we ask that you ensure that you have enough team members to reach your goal by the end of the weekend.

Ovšem realita na místě byla jiná – projekt musel mít alespoň tři členy, aby mohl pokračovat dál. Co mě dále zamrzelo bylo, že v informacích od pořadatelů nebyla zmíněná možnost pitch doprovodit obrazovou prezentací. Stačil bych pár slidů připravit i kdyby to dali vědět na místě, ale dříve než těsně před prezentacemi “tak, a teď sem nahrajte prezentace a první pitch začíná…”. Přesto si myslím, že myšlenku projektu jsem podal srozumitelně – no, už samotný název toho říká dost – a že jsem stihl i uvést i tři různé modelové benefity pro uživatele, které jsem ovšem musel projet hodně rychle (bohužel projekt je to na bližší přiblížení složitější než “mapa záchodů pro mobilní telefony”, apod.). Ale to, že jsem to nemohl doprovodit prezentací mě fakt mrzelo dost, protože jsem hned věděl, jak bych jí pojal…

Po odprezentování všech nápadů následoval čas pro formování týmů. To probíhalo tak, že každý autor nápadu nalepil papír velikosti flipchartu s názvem svého projektu a hledaných pozicích na nějaký svislý povrch v prostorách akce (CEVRO institut, úplně bych ho zapomněl zmínit) a čekal na odezvu. Jenže při daném počtu účastníků a nápadů (cca 100 ku 50) se stalo to, že autoři nápadů se (logicky) nikam nehlásili a čekali. Někteří akčnější se snažili různými způsoby zaujmout  a dát nahlas znovu vědět koho hledají. Výhodu měly projekty, které přijely již s předem domluvenou spoluprací alespoň dvou lidí. Já po chvíli této patové situace začal obcházet ostatní projekty a přemýšlel, který by mě skutečně zaujal a to nejen krátkodobě během IPO, ale kterému bych byl ochoten se věnovat třeba i dlouhodobě, nebo který alespoň řeší nějaký můj reálný problém nebo potřebu a jehož uživatelem bych mohl být. Přišel jsem na to, že ať se na to koukám tak či onak, skutečně mě nezaujal žádný

Při obcházení jsem také byl několika konkurenty osloven (jeden projekt jsem si vytyčil za zadní vrátka) a taky během hovoru přišla řeč na můj projekt – odezva byla docela pozitivní ve smyslu aplikace, ale zřejmě to z pitche vyznělo jako moc velký projekt, zvlášť na víkendovou akci (v té době ještě asi v mnoha účastnících převládalo přesvědčení, že jde o soutěž v programování, kdo dokáže za 48 hodin naprogramovat lepší aplikaci). Pomalu jsem začal propadat trudomyslnosti – zda to v takovém případě radši nezabalit a víkend něvěnovat dohnání spankového dluhu, pracovním restům, nebo doma pracovat na svém startupu. Nakonec jsem si ale připomněl, proč jsem na akci šel, něco se přiučit, získat jiné pohledy na rozjíždění byznysu, zkusit si práci v týmu, pracovat ve více lidech na nějakém nápadu…

To už uplynul čas pro formování týmů a organizátoři začli jeden po druhém vyhodnocovat – postupuje dál / končí. A protože při tom postupovali od kraje, kde visel můj “papír”, přišel jsem rychle o šanci složit tým z uchazečů nepostupujících projektů. Takhle nakonec rozsoudili všechny projekty, a já zůstal snad jediný nezařazený… načež přiběhli dva kluci z jednoho projektu, že byli tři, ale že nemůžou najít toho třetího, že asi šel k jinýmu projektu a jestli se nepřidám k nim… tak co už, kývl jsem na to. Projekt s názvem Boat rentals a mělo jít o globální platformu pro půjčování lodí.

Pokračování příště…

Volební systém výhodný pro malé strany i voliče

Problém s malými stranami je značné riziko, že se nedostanou přes 5% hlasů a tímpádem do parlamentu, a váš hlas tak prakticky neovlivní směřování země. Z těchto důvodu hodně lidí volí velké strany, kde je jistota, že v parlamentu budou. Nicméně někteří lidé přesto malé strany volí a tahle situace vyhovuje spíše levici, protože kromě ČSSD a KSČM skoro žádná jiná strana levicové hlasy nekrade (letos snad možná strana Miloše Zemana). Rozhodně mnohem víc stran si konkuruje (a více hlasů “propadá”) na středo-pravé části politického spektra.

Nabízí se tedy varianta snížit hranici pro vstup do parlamentu pod 5%. Jenže kdyby se parlament takto zpřístupnil většímu množství stran, byl by problém sestavit rozumnou (pevnou) koalici – v praxi totiž malé strany “vydírají” své koaliční partnery a jejich vliv v parlamentu (včetně například počtu míst ve vládě) hrubě neodpovídá počtu získaných hlasů ve volbách.

Včera mě napadlo (je mi jasné, že nejsem první, koho to napadlo:)) jedno řešení, které řeší jak problém “propadnutí” hlasu straně, která nepřekročí 5%, tak to, že malé strany dostanou i při nižším volebním výsledku možnost “podílet se” na vládě, aniž by oslabovali pevnost koalice.

Řešení:
Hranice pro kvalifikaci do parlamentu by zůstala stejná = 5%, ale teoreticky by mohla i vyšší.
Strana, která by získala více než například 1% hlasů, ale méně než 5%, by po volbách svůj mandát předala ve prospěch některé z parlamentních stran.

Výhody:
– Voliči by se nemuseli bát volit malé strany, protože hlas by přinejhorším “dostala” strana podobného politického směru, “nepropadl” by.
– Složení parlamentu (levice-střed-pravice) by přesněji odpovídalo názoru voličů


Who is … encyklopedie – reakce na komentář

Tento článek je reakcí na příspěvek diskutujícího s přezdívkou JAN k článku o encyklopedii Who is who…. Zmíněný příspěvek je na poměry diskuze velmi dlouhý, a přehlednosti prospěje odpovědět na něj článkem. Upozorňuji předem, že celý článek je hodně dlouhý. zbytek článku…

Nelogické obraty a přirovnání

O čem je řeč? O řečnických obratech a přirovnáních, které běžně používáme, a které mají obecně přijatý význam, který je úplně v rozporu s tím, co skutečně říkají. Dva příklady za všechny…

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.

Tohle často používané srovnání má znamenat “jeden jako druhý”. Ale přitom na jedné straně je 18 a na druhé “bez dvou dvacet”, tedy 22. Což rozhodně neznamená rovnost. Správně by tedy bylo používat buď

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za šestnáct.

nebo

Jeden za osmnáct, druhý se dvěma za dvacet.

Další příklad – obrat “má jednou tolik”. Ve větě třeba:

Pan A. má tři domy, pan B. má domů jednou tolik.

Obecně přijatý smysl věty je, že pan A. má tři domy a pan B má domů šest. Jednou tolik = o jednou tolikrát více. Ve skutečnosti ale odpovídá “jednou tolik” vynásobení jedničkou. Tedy 3 krát 1 je pořád 3. Tedy má-li někdo něčeho “jednou tolik” má toho původní množství.

Co vy? Znáte nějaký další podobný nelogický obrat? Podělte se v diskuzi…

PPL – takhle si představuju doručení zásilky

logo_pplV minulém článku o objednávce golfového vybavení z Anglie jsem si v závěru trochu posteskl nad neochotou dopravce DPD ohlásit telefonicky svou přítomnost v cíli doručení zásilky. O týden později mi shodou okolností dva dny po sobě doručovalo nějaké zásilky (knížky a domovní zvonek) PPL. Proto mohu trochu srovnávat…

V případě PPL vždy ráno (tedy kolem 9hod, žádný budíček po telefonu) proběhl první telefon s otázkou, zda budu doma v předpokládanou dobu doručení (bohužel jsem vždy byl, takže nemohu referovat, co by se dělo v opačném případě). Poté v obou případech následovala má prosba, zda je možné zavolat nebo prozvonit, až budou u domu – prý žádný problém, vypadalo to skoro jako samozřejmost. Tak takhle nějak si představuji ochotný přístup k zákazníkovi. Jako bonus ještě na téhle trase rozváží sympatická řidička (kolik znáte žen-kurýrek?:)).

No, teď když mi dovezli ten nový zvonek, tak zase budu nějaký ten čas bez “nadstandartních” požadavků na prozvánění před domem…:)

Tip na letní levnou “nouzovou” večeři…

mcdonalds-logo2Znáte to, máte hlad, ale nestíháte nebo nechcete (vy ani vaše drahá polovička) vařit. Pokud sedíte v autě a máte po cestě McDonalds (a nejste-li zapřísáhlí odpůrci tohoto typu stravování) mám pro vás tip na toto léto. Jde o kombinaci dvou akčních nabídek tohoto řetězce, tzv. “Léto nabité výhodami” a “McDrive club”. Kupóny na první zmíněnou akci si lze stáhnout a vytisknout přímo z internetu (a tedy si jich vytvořit tolik, kolik potřebujete a také pouze ty, které potřebujete – narozdíl od celého archu distribuovaném do schránek, kde jsou všechny druhy kupónů)

Menu pro dva za 119,- Kč

2x BigMac (kupón zde)
2x velké hranolky (kupón zde)
1x střední nápoj (0,4 l) jako bonus při objednávce za alespoň 119,- Kč v DriveIn (samolepku McDrive clubu vám dají u okénka, stačí vlepit zevnitř na zadní levé okénko auta. Pozn. samolepku můžete uplatnit hned při návštěvě, kdy jí dostanete.)

Pokud se někomu tenhle tip líbí a využije ho, nebo máte-li nějakou svou výhodnou kombinaci slev (a ne nutně do McDonalds), dejte to vědět ostatním, třeba do diskuze pod článkem.

(Více než) zamyšlení nad pořadem Den D

Den DMožná jste slyšeli (nebo jste dokonce diváky), že Česká televize už nějaký ten týden vysílá “soutěžní” pořad Den D. Jde o pořad založený na zahraniční licenci (Dragon’s_Den) a samotná myšlenka je jednoduchá. Na jedné straně “soutěžící” s nějakým podnikatelským nápadem či projektem, na druhé straně “porota” investorů, kteří v případě zájmu vloží za určitý podíl (na začátek ho určuje soutěžící, ale může se o něm následně smlouvat) do projektu své prostředky (výši investice určí také soutěžící, a v průběhu “hry” ji nelze snížit).  Já jsem bohužel na Den D nezačal koukat od začátku, takže díky licenci pro internetové vysílání, která je omezená na 14 dní, už starší díly asi nikdy neuvidím. Každopádně teď už jsem pravidelným divákem. zbytek článku…

100. příspěvek na tomto blogu…

100Dovolím si zde zmínit jedno bloggerské jubileum. Předchozí příspěvek byl totiž rovným stým. Blog si dál plní původní účel, píšu si zde o tom, co mě zrovna napadne. Myslím, že by nebyl problém psát víc o populárnějších tématech jako je podnikání na internetu, tvorba www stránek, a tím třeba získat víc pravidelných čtenářů, ale tím bych musel eliminovat články o jiných věcech a to nechci. Navíc ani příliš nechci zveřejňovat citlivější informace o svém podnikání, svých názorech a o projektech svých klientů samozřejmě ani nemůžů. Několik článků o svém podnikání jsem nicméně na blogu zveřejnil, ale pouze pro registrované čtenáře – což je okruh mých kamarádu a rodina. Z čtenářsky úspěšných článků můžu zmínit článek o encyklopedii Who is who, abecedu dobrých filmů anebo článek o hranatých závorkách u citací ve Wordu 2007. Psát budu dál a témata měnit nehodlám, dál to bude cokoliv, o čem se mi bude chtít psát…:)

Všem čtenářům “první stovky” děkuji za pozornost a budu doufat, že mi zachováte přízeň…

Odlehčená plastová sádra místo klasické – doporučuju!

Před dvěma týdny jsem si na tréninku zvrtnul kotník, okamžitě jsem věděl, že to není dobré – před pár lety jsem měl totiž výron kotníku na druhé noze. Protože to bylo ve čtvrtek a o víkendu se hrála první dvě utkání rozhodující barážové série, která jsem hodně chtěl hrát, zkusil jsem nejdřív léčbu doma (chlazení, mastičky, zvednutá noha) s tím, že když se kotník zlepší odjedu na zápasy v sobotu, případně v neděli. zbytek článku…

Pokračovat Next page

November 2017
M T W T F S S
« Jan    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930